Adopce
Ahoj holky, máte některá aspoň nějakou zkušenost s adopcí? Chtěli by jsme po svatbě s přítelem dítě a rády bychom touto cestou pomohli nějakému opuštěnému děťátku.... Děkuji
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
25.11.2011 13:53
Ahojky, vím, že s adopcí to není moc jednoduché. Mám kamarádku a ta adoptovala dvě děti. Na první čekali 5 let a museli splnit dost přísná kritéria. Až mi připadalo, jak je to strašné, když chudáci děti by mohli mít milující rodiče a ten náš stát má takovéhle pravidla. Ale asi je to také požadavky, jaké si zadáš a pak jsi v pořadníku. No a taky, co mi říkala, plno takovýhle "mamin" pošlou jednou za čas pohled a prý pak ty děti nemohou jít k trvalé adopci, což je fakty děsné. Taky dost záleží, jestli chceš pěstounskou péči nebo adopci. Je to asi běh na dlouho trať, ale je to moc krásné a držím Vám palečky.
-
26.11.2011 9:26Ahoj, nenech se odradit negativními případy. Je jich určitě dost, ale já například znám minimálně tři lidi, kteří si děti adoptovali a čekali na mimi maximálně tak jeden rok a půl. Jedna má známá dostala 1,5 měsíční holčičku. Holčička je zdravá, krásná a chytrá (měla jen smůlu, že se narodila chudé rodině jako třetí dítko, které by daná rodina už neuživivla)Jiná má známá dostala chlapečka (na toho čekala rok) a holčičku (na tu pak čakal další rok) a v obou případech to byli uplně malinkatý miminka. Asi to není snadní, ale jsi-li rozhodnutá, určitě se o to pokus, je hodně opuštěných dětiček, kteří potřebují a zaslouží so rodinu, zázemí a lásku. Chápu tvou potřebu, mám své vlastní dítko, i bych chtěla mít ještě další a do toho ještě uvažuji, že bych alespoň jedno dítko i adoptovala nebo tak. Už jen proto, že když máme zázemí, domov a nejsme na tom finančně nijak zle, tak proč by člověk nemohl být prospěšný a udělat něco dobrého a dát domov a lásku i alespoň jednomu cizímu děťátku, které by jinak mělo smutný osud v podobě dětství stráveného po dětských domovech a bez rodiny.
-
25.11.2011 14:25
Moje teta měla holčičku v pěstounské péči, a později adoptovala klučinu. Co já vím, tak za holčičkou rodiče snad jednou byli, ale musela mít v hlavě ohromný zmatek. Co ale nikdo nečekal, holčičce nakonec diagnostikovali nějakou poruchu, nechci říkat schizofrenii ale něco takového to bylo, to už měla adoptovaného chlapečka (byl malý a asi jiného původu, trochu takový tmavý) no a holčička mu dost ubližovala ničila vše kolem sebe, tak ji nakonec "vrátili" a zůstal jim jen chlapeček. Co vím, tak pěstouni dostávali docela pěkné "výživné" asi od státu nevím jak je tomu dnes. Takže pokud se adoptuje dítě musíte počítat i s tímto... A vlastní není možno? Já sice obdivuju pár který adoptuje a daruje nový život nevinnému dítěti, ale já bych to asi nedokázala. Každopádně vážně klobouk dolů
Moc obdivuju. -
25.11.2011 15:01
Osobní zkušenost nemám, ale co vím, tak ještě před tím, než vůbec budete zařazeni do pořadníku, tak musíte splnit dost přísná kritéria, která se týkají hlavně vaší ekonomické stránky, tzn. určitě by byly nějaké doklady od vašich zaměstnavatelů. Co vím, tak se dělají i testy u psychologů. A také jsem slyšela, že jsou i nějaké rodičovské kurzy, ale to teda nevím jistě, tak nechci tvrdit. Ono také hodně záleží, jaké dítě byste požadovali, záleží to na vašich požadavcích, co byste si představovali. Jestli byste chtěli třeba malé miminko, tak tam ty kritéria jsou určitě přísnější, než kdybyste chtěli např. už odrostlejšíi. Slyšela jsem, že to je běh na dlouho trať, klidně v řádech několika let. A s malým miminkem je to vždy horší. Pokud všechno budete splňovat, tak vás teprve potom zařadí do pořadníku a pak budete muset čekat. Teď jsem si ještě vzpomněla na jeden zajímavý film, jmenuje se Mamas and Papas, tuším, že je od Alice Nellis, nevím, jestli ho znáš, ale pokud ne, doporučuji ho shlédnout, co si pamatuju, tak tam také nějaké informace o tom byly.
-
25.11.2011 19:15Je to moc pěkná věc, já osobně bych ale hodně zvažovala a nevím zda bych adoptovala i v případě, kdy bychom své děti mít nemohly. Znám dva případy rodin s adoptovaným dítětem, oba adoptovaní jsou již dospělí muži. Bohužel geny jsou více než výchova, v obou případech jsou rodiče strašně hodní lidé, ale ti synové hrozní hajzlíci. Jedni jsou naši sousedi, adoptovaný chlapce byl v pubertě,když jsme byli malé děti, prý nám čůral na rohožku apod. teď má přes 30, stále tam bylí s rodiči, v životě žádné sousedy nezdravil, je to hrozný podivín.. Druhá rodina jsou naši dobří známí, syn má taky ke 30ti, samé problémy, kradl, dluhy, rodiče se ho po právní stránce již vzdali, kvůli penězům atd. jinak mu stále finančně pomáhají, teď čeká dítě, nemají ani jeden práci ani bydlení... Jeho maminka je strašně fajn, tolik trápení s ním měla a jednou se i svěřila,že kdyby to mohla vrátit, víckrát to neudělá, dítě by si neadoptovala...
-
25.11.2011 19:26
Další ještě je, znám manželé co nemohli mít děti a také chtěli adoptovat a říkali mi,že je to hrozné, že malé dítě nemáš skoro šanci, že asi musí lidi dost podplácet a jedině romy... Ono dětí v dětských domovech je dost,ale málo které je vhodné k adpoci, jinak opravdu asi hlavě ti romové a pak také postižené děti, od manžela strejda má 4 postižené v pěstounské péči, to není asi tak těžké dostat... Takže, teď to opravdu nemyslím zle, ono chtít si adoptovat miminko možná není z jedné strany až tak prospěšná věc, když můžete mít své, protože je spousta rodičů, které by také miminko chtělo, vlastní mít nemohou a k adopci jich tolik není...
-
26.11.2011 19:40
naši sousedi mají asi osmiletého chlapečka v pěstounské péči. Mají ho od jeho 5ti let a nejdřív to byl opravdu zlatý chlapeček, vděčný za všechno, co mu poskytli. Teď je z něho pěkný fracek a předpokládám, že to výchovou až tak nebude, mají ještě vlastní starší děti a ty jsou úplně super.
Ale jak už to kdosi psal, i z vlastního dítěte může vyrůst grázlík, zdá se, že to máte v hlavě dostatečně srovnané a víte, kam až by to mohlo dojít a pokud o tom stále přemýšlíte a máte možnost, udělejte to.
Taky znám případ adopce, kdy manželé dostali malého chlapečka, ten chlap to potom nezvládl, že je pozornost věnována víc tomu malému než jemu a s paní se rozvedl. Chlapeček jí zůstal, žili s maminkou jen pro sebe, teď už je dospělý a je to slušný člověk, co má vlastní rodinu a mamince pomáhá jak může. O tom, že je adoptovaný vždycky věděl a neměl s tím sebemenší problém.
