Ach ta láska.....
Ahoj holky.... Píšu sem, protože vím, že tady mi vždycky někdo napíše. O prázdninách se se mnou rozešel kluk ani neřekl důvod. Byla jsem z toho dost špatná, ještě teď, i když už to trochu odeznělo, protože mám teď v hlavě hlavně školu (maturuju). Jenže na něho stejně pořád myslím. Navíc se mi za poslední týden o něm zdály sny skoro každý den. Ještě jsem včera narazila na zapomenuté maily od něho. Ach jo.... Pořád mě to tak mrzí, že to skončilo. Navíc se nemám ani komu svěřit, rodiče mám už poněkud starší s jinýma starostma, takže s těmito věci za nimi nemůžu. Přátele nemám. Myslela jsem si, že mám jednu dobrou kamarádku, ale už asi taky ne.... Už ji ani tolik nevěřim, změnila se, závidí mi každičký malinký úspěch ve škole. Když jsem nemocná a nejsem ve škole, tak mi ani neřekne o písemkách prostě nic, když si chci dopsat sešity, tak je radši čistě náhodou zapomene doma..... Už nevim, co mám dělat.... 
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
10.12.2011 17:36To je mi líto.
Ale hlavu vzhůru - teď to potřebuješ. Soustřeď se na maturitu, protože ta ti život změní. 
Nevím, jestli si pak budeš shánět práci nebo pokračovat dál ve studiu, ale ať tak nebo tak to bude velká životní změna. Proto se tomu věnuj naplno, abys ji zvládla co nejlépe a mohla být tak na sebe pyšná. 
Tak to bohužel v životě chodí - lidé se scházejí a rozcházejí... I já se trápila pro kluka.. Dva roky.. A pak přišel s tím, že mě má rád a jsme spolu do teď. Tak nevěš hlavu, nic není ztraceno. Nikdy nevíme, co nám osud nachystal, a věř, že vždycky ti je něco sesláno, když to nejmíň očekáváš, když si myslíš, že už tě nic nečeká.
S tou kamarádkou je mi to také líto, bez přátel je život smutný... Já jich měla ve třídě na gymnáziu zhruba 25 z 31, byly jsme opravdu skvělá třída. A teď jsou všichni všude možně po republice. Se spoustou jsem v kontatku přes internet či telefon, 3 mám dokonce na bytě . Ale je to něco jiného, bohužel. Ale jednou se zase sejdeme tady v tom našem rodišti a budeme se vídat. Je třeba to brát optimisticky. Navíc mám teď na vejšce nové, u nás ve vesnici ty staré.
Ale zrovna nedávno jsem zjistila, jak mě holka, se kterou jsem sdílela 13 let jednu lavici, mě hrozně pomlouvá. Ještě když jsme spolu byli ve škole... Vymyslela mě a mým kamarádům posměšné přezdívky, rozhlašuje, že já zahýbám příteli a on mě a tak podobně... Ale všechno je to jenom závist. Takže jsem se pousmála, vymazala ji ze svého života a jdu dál.
Musíš se naučit být šťastná sama pro sebe, sama ze sebe. Pak ten svět bude hned lepší. Stanov si cíle, kterých bys chtěla dosáhnout, urči si sny, které si chceš splnit - a jdi za tím. Najdi si svou životní filosofii, které se budeš držet. Každý má v tomhle krutém světě jenom jednu šanci - tak žij, žij šťastně.
Hodně štěstí a síly, děvče. -
10.12.2011 18:19
Ahojky, ono láska je vždy velké trápení, ale ono to přebolí. Taky jsem se nabrečela pro toho nepravého. Možná musíš za život poznat několik nepravých, abys pak poznala toho pravého a vážila si ho. Kvůli jednomu jsem se tak strašně trápila, že jsem i hodně zhubla. Teď vím, že to za to nestálo, ale muselo to přebolet a čas mi pomohl. Teď tu sedí můj manžel a já můžu být ráda, že to s tamtím nevyšlo. Dokonce jsem procedila hodně slz i pro prvního přítele, který si mě vůbec nevážil, teď vím, že by nebyl ani dobrý manžel a ani otec. Jsi mladá a myslím, že ten pravý teprve přijde a budeš zase šťastná.
Co se týče kamarádek? No je to někdy taky ošemetné, myslíš si, že někoho znáš a ono je to jinak. Měla jsem kamarádku (hodně lidí mě od ní zrazovalo) které jsem velmi důvěřovala, ale když jsem si po čase sundala růžové brýle, tak jsem zjistila, že mě jenom využívá a pod. Tak už nejsem takové kámošky, ale když se potkáme, tak hodíme řeč, ale určitě to už spolu nepečeme, nemrzí mě to, má jiné hodnoty než já. Ještě jednu zkušenost mám, žila jsem v zaraničí, měla jsem tam některé kamarádky, tu kterou jsem měla nejraději, už bohužel asi nemám. Nebyla jsem tam na tom moc psychicky dobře, jenže teď mám skvělého manžela a zdravého krásného syna, tak už se mnou moc nekomunikuje, což mě strašně mrzí. Psala jsem ji zprávu na facebook a ani se neozvala, vím, že se rozešla s přítelem a je mi to líto, ale nevím, jestli je to důvod se mnou nekomunikovat. Nebo jestli prostě platí sejde s očí sejde z mysli, ale byli tam lidé se kterými jsem se kamarádila, ale podstatně méně a s nimi jsem v kontaktu pořád. TAk asi když se mi daří, tak asi nejsem ten správný člověk. Ale mám i jiné kamarádky, tak si říkám, že se budu zabývat těmi, kteří za to stojí a se mnou se kamarádit chtějí a ne kteří mi závidí. Ono taky určitě máš i jiné kamarádky nebo určitě nějaké nové poznáš. Zkus se zeptat na opsání sešitu jiné hočiny ze třídy, třeba bude vstřícnější a ta uvidí, že ji ke všemu nepotřebuješ.
Jak píše Klárka, musíš se naučit být šťastná sama za sebe, je pravda, že potřebuješ čas se dostat z rozchodu, ale nesmíš se v tom utápět moc dlouho a začít znovu žít, vím o čem mluvím, když jsem byla zamilovaná do toho nepravého, tak jsem v tom plácala hrozně dlouho a nechtěla jsem z toho ven, místo abych se na něj vykašlala, že za to opravdu nestojí, tak jsem se ho nechtěla vzdát a on se občas vrátil, pak zase odešel, nakonec jsem se rozhodla vrátit do čech, to mi ještě volal, pak jsem se rozhodla k radikálnímu kroku a řekla mu, ať už mi nevolá ani neskypuje. Pak jsem otevřela srdce jinému a přišel manžel. Tak bych Ti poradila, abys zapomněla na toho, kdo o tebe nestojí a otevřela srdce někomu, kdo na to třeba čeká.
Přeji Ti hodně štěstí. -
10.12.2011 23:21
Řeknu ti jen jedno, i když to ted nevypada a budes si rikat ze jsem pitoma co píšu - vždycky je neco špatné pro neco dobré - ted to nevidis,ale ver mi,že si jednou ( brzy) na tyhle slova vzpomenes a zjistíš proc a že to tak je
