Nejhloupější otázka pro snažilky

„Ty hele, Maruš, a můžu se tě také na něco zeptat? A kdy ty konečně zhubneš?“

No holky, tak to je trefné!!! Já bych taky vraždila...před svatbou bylo pořád "tak co kdy bude svatba" a teď "tak co už čekáte"? A to podotýkám, že jsem potratila, takže otázky ohledně mimi fakt nezvládám...a to pak přijde švagrová a zeptá se, jestli už jsem těhu, že se ptá mamka...tak k*, ať se tchýně přijde zeptat sama a neposílá druhé!!! Fakt mě to vytáčí!!! Ale jsem ráda, že nejsem sama

u nás byla oblíbené dotazy, jestli mám partnera a když ne, tak ať začnu hledat dokud jsem mladá, když jsem partnera měla, tak zase bylo oblíbené téma svatba a děti. Já vždycky něco blbého odsekla a byl na chvíli klid, nakonec je to můj život a nikomu do toho nic není. A teď se skvěle bavím tím, že s partnerem čekáme mimčo, brát se nebudeme a malý bude mít příjmení po mě, to je teprve pro ty rodinné a známé ustaránky bomba a vůbec to nejsou schopní pochopit

No taky přidám jednu do mlýnku.Dyžo nás v práci je to fakt hrůza,kdo může otěhotní nebo uteče,my se snažili rok a pul a celou dobu děsný otázky,s jednou sme se bavili že je to tu děsný-ta ženská už je nekolikababičkou a ona mě plácla po stehně a říká .no tak dětě na mateřskou a je to!!! A je to....už sem to nevydržela a řekla jí že dyby to bylo takjednoduchý tak jich mám už deset a ona si nedala pokoj a ani to nepochopila a hned mi říká-ale bydlení v základu máte a zbytek doděláte časem,nic nejde hned....odečla sem z její přítomnosti a to dost neurvale-dyby to byla mladá káča,pošlu ji do prdele...nicméně došlo na umělé oplodnění a i dyž sem s tím dělala tajnosti,taknějak to lidem došlo(ono sem potřebovala dost často volno a musela sem to nějak vysvětlit nadřízené jinak by mě neuvolnili...tak na radu lidí co si to zažili sem úsečně odpověděla ptajícím se co to tušili pravdu-tzed se nám zadařilo,čekám jen až na utz uvidím srdíčko-je to ted pořád jen čekání-jenže lidem se zdá že už jsem doma dlouho(já si neschopenku brala poměrně brzi jelikož mě stejně v práci nechtěli uvolnovat)a tak mají otázky tak co,už? už se vám to povedlo?chytlo se to?!!!!!!!!co je jim po tomvůbec nepočítají s tím že se to zadařit nemuselo a že by tím bodali do velmi bolavého místa....rači nezvedám telefony od svých"kolegů a známích"a jedný co sem potkala ačkoli s ní vycházím dobře sem odcekla že je to naše věc a až jim to budu chtít povidat že jim to povim,že ale nechci...odnesla to tak nějak za všechny...a rodina kerá to věděla( páč sem tam potřebovala občas odvézt)tak ta i věděla kdy už to asi tak můžem vědět...donekonečna nelze řikat-no ještě nevíme...
dyž se to neplánovaně dozvěděli tak toněkteří stihli chlubením se postupně říct...jeho tata na pivu..a tak...je pyšnej já vím,ale nerespektujou že je příliš brzy....je to hroznej tlak okolí-pořád a pořád,nikdy to nepřestane..a proto ti ktěří si tímto neprochází,nikdo se jich ne nic neptá a sami se už tahle hloupě zeptali byt jen jednou-měli by si to tu přečíst a chytit se za nos kerej strkaj kam nemají.MOC CHVÁLÍM PŘÍSPĚVEK NA TOTO TÉMA....

Toto téma zrovna rozebírají ve včerejší "Ona dnes" Také jsem ty přiblblé dotazy poslouchala dva roky. Nejoblíbenější pak byla poznámka: "Jóóó, tak vy jste si pořídili místo miminka pejska?". A nikoho nenapadlo, že se dlouhé měsíce marně snažíme počít potomka. A když jsme to náhodou někomu řekli, začal na nás vrhat rádoby soucitné pohledy a přibylo milión nesmyslných keců, jak zaručeně počít. Můj názor jest, ať si všichni trhnou nohou a zametou před vlastním prahem.

tak to znám. Jsem už 4 roky vdaná a miminko jsme chtěli. ale ze zdravotních důvodů jsme to museli odkládat (snad se letos už zadaří). A okolí si myslelo, že jsem asi neplodná. Najdnou mi dávali rady, co jíst a nejsít. já jsem pak reagovala, že mě to zatím nezajímá, že si chceme našetřit a dodělat byt. A přitom mě to vnitřně tak dusilo. Naposledy to bylo včera, kdy jsem navštívila svoji babičku a ta mi dala článek z časáku o neplodnosti a hlavně o neplodnosti partnera. Je tam jak zdravě žít a čeho se vyvarovat aby se neuškodilo spermiim apod. tak mě to vnitřně zase tak nasr.....říkám hmm díky, ale to není náš případ. A ona jen no? tak už by si na něho měla zakročit. Ach jo

Jo tak tohle znám, švagrová se při každý návštěvě nezapomene provokativně zeptat "a už budu tetaaaa?" Mám chuť jí pokaždý jednu natáhnout

Jo, tak tohle mě taky pěkně sejří. S mým mužem jsme spolu chodili 8 let a celou dobu se ptali: Tak co, kdy bude svatba? A když se dočkali, tak zase: Tak co, kdy budete chovat? Jenže já jsem realistka a stejně jako autorce toho článku je mi jasné, že až se zadaří, tak bude: Tak co, kdy bude druhé? Třetí? Dům? Pes? Vnouče? Ať už jdou všichni do háje a řeší si svoje svatby, děti, psi a byty! Vrrrr!

tak tohle taky moc dobře znám. Je toho poslední dobou čím dál víc a já to pomalu přestávám zvládat. Nejraději bych se, jako ža žena ze článku, zahrabala doma a nevycházela mezi lidi, nějak na ty řeči přestávám mít sílu ((.

Moc pěkný článek. Já zase, po intervencích a všetečných otázkách to jednou nevydržela a řekla: chcete vnoučátka??? tak si je udělejte sami
A je klid......

Tak to jsme asi zažily každá. Já od mamčiny kolegyně z práce dostala taky pěknou otázku, nebo to bylo jen konstatování. "Maminka říkala, že se těší, že těď když je v důchodu , tak vám bude hlídat mimi, tak už se chystáte?"
Skvělá otázka, byla jsem tři dny po revizi (zamlklé těhu v 10tt), a jelikož to fakt nečekala,tak jsem ji to pěkně vpálila, že teď musíme dodržet šestinedělí a pak uvidíme, tak se mi pak vyhýbala obloukem.
Bezva zkušenost