Co je moc,je moc..:(

Já už to prostě nezvládám :( Je toho na mě moc :( Zítra budu 19+0,z oblečeníček toho moc nemáme,ač dědíme po neteřích,našetřeno taky nic nemáme :( Manžel mě absolutně ignoruje,mám strach se ho vůbec zeptat,zda mě odveze na kontrolu,protože prý pořád nemá benzín,protože se mu nechce vstávat,protože se tam těch 15 minut bude nudit..Pořád jen samé výmluvy :( Od neděle mimoušek kope hodně,je to i cítit,když si položím ruku na bříško..A on?Dá ruku na bříško a po dvou minutách ji stáhne,že ho to nebaví :( Tchýně po mě jen ječí,mám strach si jít do společné ledničky pro jídlo,takže opět hubnu :( Co dělám špatně?Kde se stala chyba?:( Mimouška jsme si s manželem oba moc přáli a najednou jsem na všechno sama :( Tchýně mě bere jako narkomanku,jen kvůli tomu,že beru magnésko a ona nechce pochopit,že to miminku neublíží,protože za ní se žádné prášky nebrali a taky žije..:( Pořád jsem jen já ta nejhorší :( Ležím v horečkách a manžel příjde z práce a začne ječet,že není uklizeno :( To mám vážně v horečkách uklízet?Na co,když on se stejně sbalí a jde do hospody?:( Proč je život někdy tak nefér?:(:'(