Narodil se mi chlapeček jménem Tomáš

30.4.2013 20:43

Měří 51 cm a váží 3510,00 g
Porod byl císařským řezem ,
probíhal v porodnici Fakultní Thomayerova nemocnice s poliklinikou a trval 360 minut

Tak jsme konečně doma!!
Takže k průběhu: V neděli mi ve 2 ráno odtekla plodová voda a přijali mě do porodnice na oddělení šestinedělí, kde se 24 hodin čeká, jestli se porod rozeběhne spontánně. Byla jsem otevřená na prst a během těch 24 hodin se mi rozeběhly slabé kontrakce, které ale nijak otevírání nepomohly. Takže v pondělí jsem měla při vyšetření stejný nález a dostala jsem první 2 vyvolávací tablety a večer jsem byla otevřená na 2 prsty a silnější kontrakce, které už jsem nedokázala zaspat. Tak jsem noc využila k tomu, že jsem pochodovala po chodbě, rozdýchávala kontrakce po 5 minutách a měla jsem dobrý pocit, že to určitě už brzy skončí. Ale při vyšetření někdy o půlnoci stále stejné - otevřená na 2 prsty. To byla rána pro psychiku, protože jsem byla nevyspalá a naděje, že brzo porodím zase byla v nedohlednu. Tu noc jsem "spala" akorát 2 hodiny - kontrakce byly po sprše jen po 10 minutách, ale hodně citelné, takže jsem vždycky na chvíli usnula a zase rozdýchávala. A taky brečela, že asi nikdy neporodím. Ráno pořád stejný nález, takže další tabletka, po obědě při vyšetření mi pomáhala sestřička otevřít se ručně (velmi příjemný zážitek..) a poslední tabletka. Za hodinu jsem byla otevřená na 3 prsty a doktorka zavelila odchod na porodní sál. Na porodním sále jsem dostala klystýr, dala si sprchu a napojili mi oxytocin, aby mi pomohl v otevírání a ten mi vyvolal kontrakce jako blázen po dvou minutách. Podotýkám, že to bylo mezi 2. a 3. hodinou, takže jsem se už dokázala jen kroutit na lehátku, protože mi všechny kontrakce šly do zad na monitoru se v podstatě vůbec neobjevily, kromě pár mírných kopečků.. Kolem 7. hodiny jsem to už nemohla vydržet, protože jsem kvůli naprostému vyčerpání mezi kontrakcemi upadala do spánku, takže jsem se na tu další ani nemohla připravit, jsem požádala o epidurál. Zavedli mi ho se zásobou na 4 hodiny a mě se neuvěřitelně ulevilo. Z kontrakcí jsem cítila jen tlak srovnatelný s konrakcemi z předchozí noci a to mi najednou přišlo jako úplné nic. Připojili mě na monitor a protože byla před námi ještě spousta času, poslala jsem manžela, ať si dojde pro něco k jídlu a pití. Jak odešel, začaly se na monitoru horšit ozvy malého a po chvíli se zase zlepšily. Doktor mi udělal vyšetření a zkonstatoval, že jsem otevřená na 5 prstů (ano, po skoro 6 hodinách na oxytocinu) a navrhnul mi, že můžeme buď počkat hodinu a pak zjistit, že se opět moc nepostoupilo a ukončit porod císařem nebo ho můžeme udělat rovnou. Souhlasila jsem s tím, že rovnou, protože jsem měla o malého strach a taky jsem tušila, že se za hodinu nic nezmění. A najednou to šlo ráz naráz, hned mi stahovali košili, zaváděli cévku, holili.. Že se manžel ani nestihl vrátit. Pak si pamatuju akorát, že jsem se probrala a on si postěžoval, že je to hrozný, že si jen odskočí a já rodím Ukázali mi malého, řekli mi míry a odvezli mě na JIP, ale to už jsem zase spala, protože si to vůbec nepamatuju.
Každý, kdo o tom slyší, mi říká, že mě to určitě muselo odradit od dalšího porodu, ale není to tak. Jen prostě příště odmítám čekat 3 dny na konec, protože nápor na psychiku je to šílený i přesto, že veškerý personál v porodnici byl super a k porodu samotnému jsem šla naprosto vyčerpaná, takže kdybych se opět neotevírala a nechystala, nechala bych si rovnou naplánovat císaře po nejzazším termínu přenášení. S tím názorem souhlasí i manžel, protože to, že mě viděl v těch šílených kontrakcích, s ním hodně zamávalo, zejména, když tam mohl tak maximálně bezmocně stát a hladit mě po vlasech, ale i tak byl úžasný a jsem hrozně ráda, že tam byl.
Tomášek mi ale pomáhá na všechno to utrpení zapomenout, protože je to prostě to nejúžasnější miminko na světě