Tak jsem to naše mládě posledně přechválila, když jsem si libovala, jak krásně usání a spí celou noc. Od tý doby, co mu začala rýmička, se jeho spací nývyky začaly radikálně měnit. A já se postupně měním v chodící zombie :) Večer zásadně odmítá spát u sebe v korbičce. Ještě před týdnem ho stačilo uložit, pohladit, dát dudlík, zazpívat a krásně vytuhl. Poslední dobou ale po položení na místo plynule přechází v neuvěřitelný řev, který se nedá utišit. Leda tím, že ho přiložím a nechám vytuhnout u nás v posteli. Teprve když správně zabere, opatrně se mi ho podaří přesunout k němu. Už jsem si řikala, jestli mu ta korba není malá, když poslední dobou vyrostl za měsíc o pět centimentrů. Ale stejnou scénu mi udělal v postýlce, kde normálně přes den spává. Tak si řikám, čím to může být. Jestli se bojí bejt sám, když mu neni úplně OK, nebo prostě začíná rebelovat a domáhat se spánku s rodičema, což rozhodně nechceme :) Fakt je, že během rýmičky jsem ho ráno k nám do pelechu brala a kolikrát jsme takhle na hodinu klimbli. No, a aby toho nebylo málo, ve čtyři ráno dráče pravidelně dochází k závěru, že noc skončila a začíná čas hrátek... Inu, do spánku ho pak nedostanu ani heverem, musím tak dvě hodiny dělat kašpárka, aby se trošku unavil a svolil, že půjde u krmení vytuhnout k nám do postele. Tak si řikám co dál. Jestli není nejvyšší čas začít s výchovou, ale jak?? Neporadíte někdo? Dííííík!