Jak rosteme
Jaromír má 1 roků a 0 měsíců

• 15.08.2018

Uběhl celý rok ☺️ Když je to tady, najednou ztrácím slova, chci toho napsat tolik a zároveň nevím, kde začít.
Jaroušek je už kluk. Z kojence se stalo batole a z batolete chodec. Tak tomu roku přece jen utekl. Šlo to rychle, vlastně během dvou týdnů. Teď už si dojde sám i ty 2 metry a ani před ním nemusím být, aby mě viděl a abych ho chytala ❤️ Je to úplně jiná úroveň, doslova a do písmene.

Z Jarouška se stal pravý mazel, stejný jako je máma, za což jsem moc ráda! Na tohle uvědomělé objímání jsem se moc těšila ❤️ A kočka je z toho taky nadšená. Vždy nadšeně drží a pak s ještě větším nadšením pádí pryč do úkrytu 😁

Psychomotorika nabrala obrovské tempo cca od toho 11 měsíce. Je mnohem vnímavější, poslouchá, učí se, opakuje, vpíjí do sebe vědomosti jako houba vodu. Naučil se dělat pápá ráno tátovi a teď už dělá pápá všem. Dělá to tak roztomile jen prstíčkama 😇

Umí tleskat, dělat indiána, dělat hopi-hopi, jezdit na koníkovi, skládat do sebe kelímky a zase je rozkládat, jezdit s autíčkem a nejvíc nejlepší je brnkat máme a tátovi na rty a dělat přitom brm brm 🤣

Nejraději cucá kabely od nabíječky (díky tomu rychle pochopil koncept jezení špaget) a taky od prodlužovaček, což nás donutilo přemístit všechny kabely do vyšších sfér a zalepit všechny dole se nacházející zásuvky.

Naučil se mi pomáhat s prádlem: umí ho vyházet z koše, ale už ne roztřídit. Zato mu jde dobře smíchávání různých hromádek. Dále prádlo umí vyndat z pračky na zem, takže mě donutil mýt často podlahu. Z čeho jsem se ale posadila na zadek bylo když mi začal prádlo podávat ❤️

Má 5 zubů, 10 prstů na rukách, 10 na nohách. Překvapivě. Další jsou na cestě. Zuby. Ne prsty.

1. narozeniny jsme oslavili naprosto skvěle! Přišla Ela se svou Zlatkou a hned bylo veseleji. Balónky se líbily nejvíc máme a potom dětem. Jaroušek dostal dort (a musím se pochválit, byl vynikající). I manžel, který jí, aby žil, ho ohodnotil jako nejlepší zatím vůbec. A to už je co říct. Dětský dort jsem dělala poprvé a nepřišly mi formičky, takže ozdoby jsem dělala ručně. Vypadá to tak, jak to vypadá, ale vzhledem k situaci a k tomu, že z toho Jaroušek ještě nemá rozum - dobré. Hřeb večera byly samozřejmě dárky - Jaroušek dostal po generace neumírající tatru. Kdybyste viděli tu radost v očích... to prostě nejde popsat 😍 kam se hrabe balicí papír! Hned ji vytáhl a začal s ní jezdit jako s chodítkem. Pak jsme ho vozili my, pak on vozil Zlatku. Dovtípil se, že když chce jet zpátky, musí si přejít na druhý konec auta a jet zpět. Rozvoj, rozvoj, rozvoj... fakt jak houba.

Co víc dodat, je to opravdu šikulka. Je to milé dítě, poměrně hodné i když zlobit umí, má rád lidi, začíná mít rád ostatní děti (pokud mu neberou hračky nebo nejsou moc hlučné a aktivní). Stále se kojí a častěji než před dvěma měsíci. S jídlem je to jak na houpačce - buď nejí vůbec nebo musím vařit stejně pro všechny, protože musí mít to, co my.

Jsem neuvěřitelně vděčná, že si nás vybral, že ho máme, že můžu být jeho máma. Věděla jsem, že chci rodinu a děti, ale jaké velké štěstí to je, to jsem pochopila až s Jarouškem.
A teď vzhůru do nového roku. Den 1 je skoro za námi, 364 zbývá.