Narodila se mi holčička jménem Mirečka

29.11.2015

Měří 54 cm a váží 3960,00 g
Porod byl císařským řezem ,
probíhal v porodnici Nemocnice Slaný

Jestli mohu tak prvorodičkám nedoporučuji nečíst!!
No můj druhý porod opět stál za to teda..Ve čtvrtek jsme šla do poradny kde jsem oznámila,že jsem měla vlhké kalhotky, asi plodová voda dr mi řekla že to bude asi moč.Stěžovala jsem si že mě začíná bolet hodně při čůrání taky žádná odezva..V neděli opět mokré kalhotky tak to už jsem raději jela do nemocnice.A tam zjištění že mi teče plodovka a co jen mě dr prohlídla tak ze mě vytekl a šlo se rodit..To bylo 12..Všechno bylo v pořádku až kolem 5 kdy jsem začala si stšžovat že už nemohu vůbec čůrat a vidm dvojitě až na konec jsem šla císařem (malá šla šikmo) vše probíhalo v pohodě do doby něž jsem začla silně krvácet páč moje gynek.chytrá mě měla hlídat ohledně placenty acrety.Placenta se mi srostla s dělohou a bylo zlo.strtila jsem 4l krve takže rychlí převoz na jip dostala jsem šok..druhý den rychlí převoz na áro páč mi přestali pracovat ledviny a moč měchýř nefunkční..Od neděle jsem byla v umělém spánku a ve středu kdy jsem se probrala a to ještě dr řikali jestli se vůbec vzbudim..Ve středu mě pak museli zas převézt zpět do slaného kde se začali o mě skvěle starat ale prý se báli jestli se dám dohromady protože prý jsem prodělala oparace atd.Takž e jsem byla samej přístroj nemohl ajsem mluvit,vstát hrozné ale ta chvilka kdy mi přivezli mou berušku se ve mě něco zlomilo a začla jsem více bojovat a povedlo se druhý den ve čtvrtek večer už jsem se postavila za pomocí skvěláích sestřiček na nožky ale zas jsem musela zpět..nožky mě nechtěly udržet,připadala jsem si jak člověk který nikdy neuměl chodit.Další den jsem zas stála a pomalu se šourala k e sprše, sestřičky měly obrovskou radost a já taky..A už jsem zas u sebe měla svojí princeznu kterou jsem tam už měla furt za nic jsem se nevzdala a bojovala abych moj´hla k ní vstát..Jen mě trápily záda,mám tam do těd vyvedené dvě (z ledvin)hadičky abych odváděla moč.No bylo toho moc jen řeknu to že pak jsem se už postavila sama, začala pomalu jíst a chodit a trošku fungovat.Mohu říci že v takovéhlém okamžiku sem vše přehodnitila a začla si více užívat své rodiny a neřešit jestli mám to nebo on..Přeji si jen zdravíčko a být stále se svojí rodinou..Má druhá polovička se mě ptala když jsem spala jestli jsem viděla tunel jak seřiká..Koukla jsem na něj a řikám:Né já jen viděla celé ty roky co jsem vyli spolu a to bylo možná i to co mě dalo zpět a moje babička která mi furt stála u postele.Nyní jsem už doma a začínám se krásně zotavovat jizva po císaři konečně se hojí skvěle né jak u prvního.Ale jinak jsem strašně ráda že tu moji berušku mám