Narodil se mi chlapeček jménem Viktor

12.9.2013 18:28

Měří 51 cm a váží 3,68 kg
Porod byl císařským řezem ,
probíhal v porodnici Fakultní nemocnice Brno - Obilní trh a trval 600 minut

Tak konečně jsem se dostala k tomu, abych popsala porod, na který bych snad raději zapomněla, nicméně ten poklad za to opravdu stojí a jsem moc šťastná, že ho máme.
Měla jsem preeklmapsii, takže mě hospitalizovali týden před termínem, no byl to pro mě šok, nechtěla jsem odejít od manžela, nicméně jsem dva dny ležela na rizikovém, potom mi navrhli, že porod vyvoláme a jestli souhlasím. Takže jsem si nestihla na pokoji vybalit ani věci a už jsem seděla na sále, volala manželovi, že to bude dnes, ten byl na místě skoro okamžitě. Zavedli mi tabletku na vyvolání, otevírala jsem se celkem dobře, pak mi zavedli ještě jednu, nakonec mi praskli vodu, to už jsem teda skučela bolestí a brečela. Manžel chudák byl na odstřel, ale držel mi neustále ruku, podával pití...pak už jsem musela jen ležet a střídat polohy. Najednou přišly šílené kontrakce, já řvala bolestmi, takže volali rychle o epidurál, který mi strašně moc ulevil. Pak jsem se přestala otevírat, takže po 10 hodinách mi asistentka zavedla oxytocin, že zesílíme kontrakce. Já s pocitem, že mě zachrání už jen smrt křičela bolestí a snažila se prodýchávat. Najednou jsem začala mít potřebu tlačit, takže jsme zvonili na PA, ta přiběhla, že to ještě nebude, no šílený, měla jsem pocit, že je to moje poslední hodinka, nejhorší ale bylo, že se sestřičce začaly ztrácet ozvičky a a volala primáře, já vůbec nevěděla, co se děje, nikdo mi nic neřekl. Po 12 hodinách a několika tlačeních nade mnou stálo asi pět doktorů, to už sjem věděla, že jde do tuhého. Měla jsem strašné nepopsatelné bolesti...nakonec přišel doktor a řekl, že to ukončíme císařem a jestli souhlasím. Já mu děkovala. Děkovala jsem Bohu, odvezli mě na sál, kde bylo za půl hodinky po všem.
Miminko mi hned vzali, viděla jsem ho až po několik hodinách, bylo mi hrozně smutno, nosili mi ho na kojení....
Pak jsem ho dsotala na pokoj, sestřičky mě strašně stresovaly, že neumím kojit, malý nechtěl sát, pořád brečel, vyhrožovaly, že nepůjdeme domů..nakonec jsme domů šli, já se psychicky sttašně moc uklidnila a najednou šlo kojení krásně samo. Takže na porod bych raději zapomněla, ale důležité je, že mám už svůj poklad doma, manžel mi moc pomáhá, jsem strašně šťastná...