Včera jsem se ptala na počasí, jak to vypadá, že bych ráda konečně vyndala kolo a udělala si nějakou zkušební kratší jízdu. (zkoukla kus světa :-D ) No, ideály a plány mi zkazilo počasí. Celou noc sněžilo. Tak jsem to vykoumala, že půjdu sáňkovat. Ráno jsem svůj geniální nápad oznámila taťkovi, který dostal nehorázný výbuch smíchu. Neodradilo mne to. I tak jsem se oblékla a snesla z půdy sáňky, na kterých jsme jezdívaly se ségrou, když jsme byly menší. Vzala jsem si křiklavě zelenou bundu, takže mě muselo být vidět až na hlavní silnici, jak někdo hodinu jezdí jako pominutý z mírného kopečka. A to jsem zapomněla dodat, že mi to jezdit nechtělo kvůli množství sněhu, takže kus trasy jsem si odkopala, abych nezapadla a raději jsem na sáňkách jednou nohou klečela a druhou se odrážela. Ale vyblbla jsem se dostatečně. Před obědem dorazila ségra a když viděla sáňky, hned hlásila, že jsem blázen, když jsem byla sáňkovat a dostala záchvat smíchu. Já se vyblbla parádně, ale druzí neměli pro mé nadšení pochopení. ;-)