Poslední zkouška za mnou, ale jaké to byly nervy. Naučit se tak, abych dostala svou vytouženou další jedničku. Ke zkoušející se mi šlo těžko, už kvůli tomu, že si tykáme, ale ani to nebolelo, obavy byly zbytečné. Nechápu, proč před každou zkouškou, i když vím, že to umím, tak prostě nespím a celou noc se převaluju. Doma pak oznamuji, že jsem dostala jedničku a mamka přišla se zprávou, že v pátek zemřel náš kamarád na rakovinu. Nechtěl, abychom ho přišly navštívit, nejspíš věděl, že už je to s ním špatné a chtěl, abychom si na něj zachovaly jen a jen ty dobré vzpomínky. Takže se raduji, že už mám po zkouškách a zároveň smutním. Doufám, že je mu tam nahoře moc dobře.