A to s tím násilím jsem taky nepochopila, ale skvěle to odráží dnešní společnost, protože co se v dětství naučím to v dospělosti použiješ. Rodiče, proč necháváte své děti koukat na násilnosti, proč je necháváte hrát destruktivní hry, kde někoho střílí jak na běžícím pásu, proč si malý hoši mají hrát s kuličkovkami? Nepochopím, nikdy.

My televizi doma máme, dokonce 3. Já na ně ale nekoukám. Chodím jen na počítač ale tam je výhoda, že si můžu vybrat jaký obsah si chci prohlížet, na reklamy mám adblock, takže pro mě reklama prakticky neexistuje. Jinde ji ignoruju. Já vyrostla ještě jako šťastný dítě, hráli jsme si s bráchou, používali fantasii ve vymýšlení kravin, kterými by se dalo zabavit. V televizi jsem sledovala jen pohádky. To je možná taky důvod proč se mi tak hnusí násilí. Nikdy nepochopím, jak se moji spolužáci můžou smát záběrům ze Sýrie. Mě se z toho chce brečet. Navíc jsem měla to štěstí, že mám chudý rodiče, takže když jsem něco chtěla, tak mi to stejně koupit nemohli, nebyly prachy. Takže jsem opravdu konzumní dítě nebyla a musím říct, že tehdy mi to jako štěstí nepřišlo. Dneska to vidím jinak, jsem za to ráda. Mám jiné hodnoty. Sice mě ve škole brali jako losera ale docela na to kadím, protože znám hodnotu toho, co mě tím naši nechtěně naučili. Na televizi jsem pak koukala, pak se rozhodla, že už nechci. Několik let se na ni nedívala a pak jsem ji jednou pustila a nestačila jsem valit oči, když na to člověk čumí každý den, tak mu to vůbec nedochází, ale já tehdy viděla naprosto jasně kolik násilí nám tlačí do hlavy. Konzumujte, nakupujte, tohle potřebujete a když to nemáte, tak musíte být nešťastní!!! Střílení, mlácení, přetvářka, zloba, podfuky, kriminálky... jedinej slušnej kanál byl o zvířátkách. Jinak to byl hnus. Zakázala bych to. Takže jsem ji po proklikání kanálů a následném znechucení vypla, odpojila od zásuvky a hodila přes ní deku s medvídkama a udělala na ni tůdle nudle. A jsem spokojená.