Čekám miminko

Mé těhotenství začalo 1.4.2016

Tak jsme si udělali s přítelem dovolenou v Římě mělo to být v období ovulace, takže prý uvidíme jestli si něco přivezeme. MS která měla dorazit, nedorazila, takže jsem testla a nic, sněhobílo. Takže vydržím a nějaký to bude, postupně mě začali bolet prsa a podbřišek jako při MS. Takže si řikám, no tak do týdne je to tady, takže nic a rozjedem další kolo. Pak jsem byla 42DC a pořád nic, řikám to už je divný, udělám další test a pořád nic. Takže se objednám k Dr. jenže než jsem se k tomu dostala byla jsem 45DC a na testu malý duch, ale i tak jsem se 16.5. objednala jsem se a že mám přijít ve středu ( 47DC ) 18.5. Testla jsem ještě 46DC byli tam //, takže jsem se začala pomalu radovat.
Nastal den D a UTZ u pana doktora, kde mimísek měl 2mm a byla to malá kulička, tak si nás pan doktor pozval na 2.6. kde by jsme měli být větší a už mít i srdíčko... postupně se začali objevovat i ranní nevolnosti, které trvali celodenně, nevím proč se tomu řiká ranní nevonosti v práci to pro mě bylo těžší a těžší. Takže bylo to nejdelších 14 dní v mém životě, 14 dní plných strachu, ale i radosti a těšení až nastane ten den, kdy uvidím našeho prcka. A ten den nastal dnes, 2.6.2016 - u paní doktorky vše v pořádku, řikám ji že já to vím, že je vše v pořádku, že je mi den ode dne hůř a hůř... Takže už nám tluče i srdíčko máme 5mm, dle UTZ odpovídáme 6+5 ( MS 8+5, což se prý někdy stává ). Pozvala si nás zase za 14 dní, aby jsme se přeměřili a jestli vše je jak má být, dosala jsem vitamíny. Fotku nemám, ale mohla jsem si prcka vyfotit na telefon, což v mém případě je jen černobílá mazanice ale vím, kde přibližně by měl být - drobet se cítím jako Rachel v seriálu Přátele, kdy na UTZ pořád to mimčo ztrácela a řekla bych, že bude celý tatínek, ten se taky nechce fotit