Už od 1. Těhotenství jsem měla starasaka, byl to potrat,zamkle těhotenství aj. V prvním ani druhém těhotenství jsem toto naštěstí nezažila, a kromě hellp syndromu a dvou hypotrofu se mi všechny jiné neduhy vyhýbali. Až do teď. Že budeme mít tři děti pro nás bylo jediné cislo které jsme akceptovali, ani víc, ani min, po prvním přišla 5ti léta pauza, prostě se nedařilo, až pak po diagnostické LPS už MS nedorazila a já měla svůj druhý uzlíček radosti, i přes předčasny porod, hellp syndrom to byli nejstastnejsi chvíle Třetí jsme plánovali hned po šestinedělí dokud je "pohnojeno" aby děti k sobě měli věkové blízko. Osud tomu však chtěl jinak a ani po roce vidina třetího miminka nikde. Až teď před narozeninami nejmladšího jsem konečně objevila vysněné //, avšak od začátku jsem měla tušení , že to špatně skončí a i když jsem se snažila všechny chmury rozehnat starosti o školačku a malého mamanka, nešlo to.... V neděli 3.2 jsem si všimla, že jsem začala špinit, čekala jsem to, neb od středy mi něco uvnitř mě říkalo, že je konec a že ani tentokrát není ten správný čas. Dojeli jsme na pohotovost, kde byl tak "milý" doktor, že by jeden brečel, místo konkrétní odpovědi mi řekl, ať si dám Ibalgin a jedu domů čekat co bude, bolesti přejdou.... V úterý- na plánované kontrole u svého dr. Jsem se dozvěděla, že je tomu opravdu tak, a jedná se o potrat, HCG bylo už jen 52, a tak jsem jela domů po injekci MEM, čekat, jak to bude probíhat dál Nejsem žádná eko bio lesana co by pojídala placentu a jiné věci, jsem normální obyčejná máma a žena, a poprvé v životě jsem prosila své tělo , aby to opravdu vyřešilo tak, jak to řeší příroda už léta. Kyretáž pro mě byla noční můra.... Po dnešní kontrole u dr vše čisté a s jeho požehnáním nás poslal domu, a rovnou do peřin, že dokud je pohnojeno , ať to zkoušíme. Pokud se do 3m znovu přirozeně nepovede, dá nám opět zadanku do car, prý to zabralo o druhého, zabere to i teď. Je pravda že myšlenka na to, že nám někde pomohou mě uvolnila natolik že se opravdu zadařilo.... Upřímně jsem čekala, že mě ten potrat sebere víc, ale vzhledem k tomu, že jsem si to mohla prožít doma, po svém, rozloučit se a dusickou co nebyla připravená jít k nám mi hrozně pomohlo, a i kdyby se další těhotenství nekonalo, tak vážně děkuju za tu zkušenost a uvědomění si, že lidské a hlavně ženské tělo je tak křehké, a ne vše dopadne tak, jak si my nalinkujeme..... Takže všechny se stejným příběhem co teď sedíte a hledáte jakékoliv informace o potratu, věřte, není to vaše chyba, je to chyba všech těch genů které prostě byli ve špatný čas na špatném místě, to správné miminko přijde.... A pokud tomu nevěříte, promluvte k tomu andilkovi, co vás opustil, určitě pro vás vybere tu správnou dušičku,která potrebuje právě vás. Omlouvám se za vypsání, ani jelikož se ráda vracím ke svym zápiskům, tak i tenhle tady nesmí chybět, abych se k němu jednou mohla vrátit ...