Výročí: Narozeniny - Lumírek má 6 let

12.2.2009 23:45 (dnes je to 15 roků a 2 měsíců)

Není ani možné, jak rychle to uteklo. Před 6 roky touto dobou jsem byla zrovna v porodnici na monitorech. Pravidelné kontrakce, které jsem necítila, ale dle prohlídky se ještě nic nedělo. Tak jsme se ještě s tchýní a švagrovou stavili nakoupit a já si koupila čokoládovou rolku. Kolem 4 hodiny odpoledne jsem začala cítit kontrakce, nic strašného. Říkala jsem si, že jestli toto je ono, tak to bude v pohodě. Ještě jsem si snědla tu rolku, zahrála si na pc poker, pak se chvíli dívala na tv. Mezitím přijel manžel z práce. Já koukala na hodiny a když už kontrakce byli po 4 minutách, tak jsem volala do porodnice, jestli už jet. Ano. Tak jsem dobalila posledních pár věcí a jelo se. Kontrakce mi šly do noh, takže kdykoliv to přišlo, tak jsem nemohla chvíli chodit. Ale pořád to bylo docela v pohodě. Kolem 20:00 jsme dorazili do porodnice. Udělali mi monitor a kontrakce byli po 5 minutách. Následovalo vyšetření, ale otvírat jsem se moc nechtěla. Dostala jsem nějaké injekce, ani jsem nezkoumala co. Kontrakce se pomalu zhoršovali a já pořád lítala do sprchy, horká (vařící) voda mi dělala dobře. Manžel pak odjel domů (nezvládl to). Když jsem myslela, že to nevydržím, tak mi sestra oznámila, že jsem otevřená jen na 3 cm a minimum je 10. Myslela jsem, že umřu. Nechala jsem si udělat klystýr Yalem. Následně mě přikurtovali na lůžko a kvůli monitoru jsem se nesměla hýbat. Strašné utrpení. Ve 23 hod se ozvalo rupnutí a strašné mokro. Když šla sestra kolem, tak jsem ji oznámila, že mi nejspíš právě praskla voda. Zkontrolovala mne a řekla, že už jsem na 7 cm, takže jdeme na to. Přišel doktor a začalo se rodit. Sestra mi skákala po břiše, aby Lumírka pomohla vytlačit. Pak jiná odběhla pryč a dotáhla dalšího doktora. Ten byl ještě v civilu. Scházelo se tam čím dál víc lidí, až byl porodní box téměř plný. Bylo mi jasné, že se něco děje. Roztáhli mne háky a snad oba dva doktoři měli předloktí ve mně. Pak už jsem jen slyšela "Volejte na sál". Píchli mi něco na zastavení kontrakcí a už se mnou běželi po chodbě. Bylo mi strašně zle. Začala jsem omdlívat. Pak jsem dostala narkózu a o ničem dalším nevím. Po nějaké době jsem se vzbudila na chodě, že mi byla strašná zima, ale nebyla jsem schopna pořádně mluvit, jen jsem sýpala, abych někoho zavolala. Pak mne odvezli na JIPku. Dostala jsem základní informace o synovi. Byl v pořádku a to bylo hlavní. Pak mi ho na chvíli přinesli ukázat. Byl tak kouzelný. Z rozrušení jsem už ani nedokázala usnout. Znovu mi ho přinesli až ráno. Během dopoledne mne převezli na normální pokoj. Prvních pár dnů mi syna jen vozili a já se učila znovu pohybovat. Pak už jsem ho měla pořád u sebe. Miluji ho a pořád se mi stýská, když ho nemám chvíli u sebe. Je to neuvěřitelné, že už je to 6 let. Že v září už půjde do školy. Tak strašně to utíká. Ani se nenaději a bude mít vlastní rodinu a odstěhuje se mi pryč. Tak si chci užívat každou minutu strávenou s ním.