Těhotenství v raném věku
Ahoj, holky. Poslední dobou, když se rozhlížím po svém okolí, zdá se mi, že se zase často vidí "trend" pořizovat si děti v hodně nízkém věku. Znám plno, dá se říct ještě 'kluků', kteří v létě skončili střední školu, práce ještě žádná, ale jejich partnerka už má bříško až na zem. A k tomu třeba ještě nedokončenou střední.
Tak jsem se nad tím zamýšlela a přijde mi to přinejmenším nezodpovědné. Já sama si moc přeju děti, přítel pracuje, já mám maturitu hotovou, ale prostě to zatím nejde - nemáme pořádné bydlení, já nemám nic odpracované, nemáme finanční jistoty, abychom si dítě mohli dovolit. Kdyby záleželo jen na mně, klidně miminko hned teď, ale kvůli ekonomické situaci to bohužel musíme odložit, až vystuduji.
Co si o tom myslíte vy? Přijde vám to dobře, že dívky kolem 17-20 jsou těhotné, některé čerstvě po škole, některé ještě na studiích?
Samozřejmě, že je to každého rozhodnutí, já taky nejsem zastáncem toho dělat nejdřív kariéru, užívat si a v 35 si vzpomenou na miminko, ale tohle mi přijde zase druhý extrém...
Jen jsem se chtěla zeptat, co si o tom myslí ostatní, jestli jsem sama, komu přijde "divné" např. v 18 letech zkoušet otěhotnět...
Jestli někoho můj dotaz pobouřil, tak se předem omlouvám. 
Hezký den.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
2.9.2013 18:26Tak pokud oba studují, tak bych založení rodiny plánovala až po studiu. Budování kariéry u ženy, bych nechala až po mateřské, protože jakmile dosáhnete určitého postupu, na mateřskou se vám už nějak zvláštˇnechce, jelikož tratíte. Neberu v potaz ženy, které na mateřské s dítětem nezůstanou a nechávají si dítko hlídat. No a poud jsou už oba pracující, tak tam problém nevidím ani ve věku cca 22 let u ženy. Není jednoduchá doba ale pokud by měl člověk čekat na to, až bude mít slušnou práci, bydlení, uspořeny nějaké peníze...zrovna pak když chce založit rodinu tak to třeba nejde. Osobně si myslím, že u ženy je ideální porodit své první dítě do 25 let.
-
2.9.2013 20:07není dobré se nechat živit rodiči, ale na druhou stranu - lépe zdravé miminko než jít na potrat a pak si to do budoucna vyčítat.
kariéra, cestování atd se dá dělat i později, až děti odrostou. navíc to bude i pro daný pár finančně lepší. lépe si to užijí, protože budou stále ještě fit a přitom už bez závazků.
podle mně je také lepší mít první mimčo do věku 25 let - tělo ženy je na to nejlépe připraveno. lepší dříve než vůbec není nutné mít hnedka VŠ (i ta se dá dodělat později) a mnohdy ji člověk ani moc nepotřebuje.
on si navíc člověk dost dobře zvykne na ten "free" život bez závazků, moci si dělat co chce a kdy chce...a pak se mu to ani nechce měnit. a bohužel, tito lidé ani pak nechápo problém jiných, kteří děti mají, protože oni toto nikdy nepoznali. -
2.9.2013 17:58
myslím že vhodný věk je 20-25 ale dnes většina lidí chce vystudovat ještě vysokou a to se pak úplně nestíhá.pokud chlap už vydělává tak v tom nevidím problém,většina škol se dá studovat i s miminkem
no a když nepracuje ani jeden tak buď musí mít podporu od rodiču a nemyslím že je to dobře nebo musí chlap začít pracovat a školu dodělávat u toho nebo někdy později což je určitě hodně náročný.podle mě taková situacenastat může a je řešitelná ale neměla by být plánovaná -
2.9.2013 22:24
Můj postřeh k této debatě...mám spoustu přátel, kteří už mají či čekají děti. A spoustu těch, kteří je ani v blízké době neplánují. Tyto dva tábory se navíc z obrovské části dělí dle toho pro jaké studium se daní lidé rozhodli. Kamarádky, které šly na učňák či jen SŠ už z velké části děti mají - je jim 21+. Ty kamarádky, které šly po střední škole na VŠ děti neplánují a navíc nemají ani stálého partnera. Někdo by si řekl, že ty z učňáků a středních škol jsou hloupé a nezodpovědné. Já to vnímám tak, že jsou mnohem dříve sžité s běžným reálným životem - od 18 pracují, osamostatňují se od rodičů, mívají stálého partnera a tudíž plánují děti. Zatímco ty vysokoškolské jsou až do svých 26 let závislé na rodičích, jejich financích a nějaké trvalejší vztahy neřeší, protože je pro ně přednější mít úspěch ve škole a v následné kariéře. Tudíž tomu podřizují celý svůj život....
Navíc kdyby se každý choval zodpovědně nepřivedl by děti na svět nikdy! Nejde o to jaká je ekonomická situace. Svět je zlý sám o sobě a to v jakékoliv době. Navíc nikdy nemůžete vědět co se s dětmi a vámi stane, natož jestli z nich vychováte zodpovědné jedince. Takže díky bohu že jsou a byli lidí nezodpovědní, kteří se rozhodli mít děti... -
2.9.2013 20:20Já to vidím úplně stejně. Nechápu mladé lidi kolikrát bez střední školy, nikdy nepracující, bez praxe, bez zkušenosti s výdělkem peněz, bez zařízeného bydlení, atd. Mně je 24 let, děti bych klidně chtěla mít už nějakou dobu, ale nepořídím si je jen tak, jen proto, že je chci. Jsem rozumná, je pro mě mnohem důležitější, abych měla dostudováno, abych měla zkušenosti s výdělkem pěněz (podle mě si člověk peněz pak víc váží), abych měla zařízené bydlení (rádi bychom dům a to dříve než budeme mít děti). Vím, jak složité je sehnat v dnešní době práci, o to víc je pro mě důležitější, abych si před mateřskou něco odpracovala a hlavně abych na mateřskou vůbec měla nárok. Nejvíc mě deptají mladé slečny, které nikdy nepracovaly, pořídí si dítě a pak si stěžují jak jim stát dává málo peněz a že si ani nemohou vybrat délku rodičovské
Nebo takové ty řeči "mateřská, ale určitě né dovolená." Podle mě je to fajn tak kolem 25 let. Ale spíš tak orientačně, vždy záleží na konkrétnějších věcech jako např. jak dlouho dotyčný studuje, jak rychle najde práci, partner, ... Komentovat lidi, kteří sotva něco vystudovali, nikdy nepracovali, bydlí u rodičů, to ani nemá smysl komentovat 
-
2.9.2013 19:50Já to nijak neodsuzuju. Ano, za sebe jsem ráda, že mám školy a praxi v práci, ale na druhou stranu dokážu pochopit, že někdo zatouží mít dítě brzy. Myslím si, že ale základem je ukončená střední škola. Pak, pokud na to ti dotyční mají podmínky, tak proč ne. Já jsem asi měla štěstí, že jsem brzo potkala svýho manžela a při vysoký jsem měla brigádu, díky který jsem pak po škole naška práci bez problémů, takže teď v 27 mám první dítě a možná do 30 stihnu i druhý. Ale otázka na pořizování fětí v mladám věku je to samý, jako se někdo pohoršuje, že si některý ženy pořizujou dítě ve 40, ale proč ne???
-
2.9.2013 20:28Říká se: Nesuď, abys nebyl souzen.
Já je neodsuzuji, každý má právo dělat si, co uzná za vhodné a nikdo nemá právo mu do toho kecat. Jasně můžeme si myslet, že je to nezodpovědné, ale je to jen náš názor a to nic nezmění. Taky nikdo neříká, že to bylo plánovaně. Je taky dost možné, že děvčata otěhotněla neplánovaně a dítě si nechala a partner je podpořil a pak se dá leda dohadovat o tom, kdo je nezodpovědný. Když do situace úplně nevidíme tak proč ji soudit. Já sama se cítím jako mezi mlýnskými kameny. Toužím po miminku, chtěla bych ho mít do 25let ale zároveň mě limituje to, že o rok starší přítel bude dělat školu minimálně do 26let a já ani nevím zda na výšku chci. Jenže když on nebude mít práci, tak kdo mě zajistí? Chápu proč mají ženy starší partnery. Je to v tomhle lepší. Taky se nechám překvapit osudem, třeba přijde něco neočekávaného. -
3.9.2013 14:41
Já teda ve svém okolí vidím spíše hodně dospělé maminky 35-40let
Nepřipadá mi,že by v dnešní době měli mladí lidé děti brzo... Myslím,že příroda je moudrá,žena je plodná hodně let,tak nevím proč by si měla pořizovat děti jenom v rozmezí např. 23-34let aby svému okolí připadala normální´. Ani moc mladá,nebo stará. Každý ať si pořídí děti kdy se mu to hodí,nebo kdy to osud dopřeje,samozřejmě nějaká zodpovědnost je u toho potřeba. -
2.9.2013 17:48
Mám úplně stejný názor,...být to čistě na mě, tak už mám alespoň dvě děti, ale vždycky jsem byla zodpovědná, takže je mi 25 a nemám žádné. Ale určitě lepší, než mít děti s mým bývalým přítelem a být spolu jen kvůli dětem.
Sice se za kočárky ohlížím a moc bych chtěla, ale moje zodpovědná povaha mi to prostě zatím nedovolila. -
2.9.2013 18:32
Taky jsem vždy toužila po rodině. Té jsem se dočkala ve 22 letech. Podotýkám, že mám jen maturitu, vejšku jsem nechala, s tehdy ještě přítelem jsme se po týdnu chození snažili o mimčo, po 2 týdnech jsem za ním na 2 týdny jela - byli jsme od sebe asi 160km. Už jsem tu zůstala. Měsíc jsme spolu byli v bytě jeho mamky, kde byl původně jeho brácha, ale protože přítel pak neměl práci a já byla ještě student, neměli jsme zrovna příjmy, tak jsme po měsíci začali bydlet u jeho babičky v bytě. Já si pak na 2 měsíce našla práci. Po 5,5 měsících chození jsme měli svatbu, prostě jsme se rozhodli, že se vezmeme, za 2 měsíce to tedy proběhlo, v té době jsem byla měsíc těhotná. Nakonec i on měl zároveň se mnou práci, takže jsme pak šli zpět do toho bytu. Máme se skvěle, čím dál lépe, nyní je nám - mně 24let, manželovi 25let, pracuje již 6 let, takže nemá problém najít práci, chceme stavět příští rok baráček, snažíme se o druhé mimi a neměli jsme extra problémy. Samozřejmě jen s rodinami, s našimi plány se hold museli a musí smířit a neřešíme
Letos jsem zkoušela přijímačky dálkově na VŠ, nevzali mě, tak zkusím za rok znovu Manžel nikdy neříkal nic ve stylu, že mám jít nejdřív do práce, nebo po prvním dítku do práce. Prostě jsme chtěli oba mimčo, teď má dcerka 26 měsíců a jsme opravdu spokojení
Samozřejmě jsem názoru, že když to jde, je ideál mít dítko do 30let - u ženy, pak je to na mě pozdě a dítě už bych nad třicítku nechtěla Ale každý máme jiný názor, že A ještě dodám, že i když některé spolužačky a spolužáci už děti mají, plno jich studovalo i na Mgr a do dětí se nehrnou. Chtějí práve práci a pak možná i to dítko, já to mám všechno naopak 
-
2.9.2013 18:43
Upřímě vidím to hodně podobně jako tazatelka. Také se nestačím divit, kolik náctiletých slečen má bříško... Někdy si říkám, čím to je - osvěta o těchto věcech už není tabu, naopak běžnou věcí, ochrana všemožného druhu je dostupná doslova na každém rohu. Jasně, všechno občas selže, ale až tak často? Kroutím nad tím hlavou.
Mě je 22, chci ještě studovat, protože jinak se ve svém ne zrovna prestižním oboru prostě neuchytím a chci si v tomto ohledu splnit své sny a to bude ještě nějaký ten pátek trvat. Nepopírám, moje biologické hodiny také začínám slýchat. Ještě pár let zpět jsem děti a vše okolo doslova nenáviděla a teď už se nad skotačícími mrňousky jen usmívám a závidím jim jejich elán a hravost, začínám si sebe představovat jako matku, co bych všechno své dítka mohla naučit atd. atd. atd. - takovéto dívčí/ženské snění.
Ale: stále jsem částečně závilsá na rodičích.
Chlap v nedohlednu a se svými ambicemi je spíše odrazuji, doufám, že ze mě nebude "Crazy Cat Lady"...
Ještě si nepřijdu na dítě zralá, sama jsem napůl dítě nebo si to alespoň myslím (a do určité míry jsem na to hrdá, nechci být zbytečně brzy vážná a dospělácká, jestli mi rozumíte)
Chci mít prostě nějaké ty jistoty.
Navíc v době s dnešní rozvodovostí a partnerskou stálostí... to bude hodně zajímavé, už tak mám problém lidem věřit a najděte poctivého, slušného a věrného chlapa, který vás nenechá ve štychu (s dětmi na krku)
Já osobně vidím své první dítě někdy kolem 27 roku života.. ale uvidíme, co mi osud přinese. -
3.9.2013 0:59já si myslím, že to je každého věc,jak se už tady zminovali lepší dřív než nikdy,spoustu lidí kolem mě má už děti a je jim 20 , každý má o svém životě jiné představy, a psát tady kdo si o tom co myslí, vás se taky nikdo neptal,jestli chcete na svět nebo jestli jste chtěné či ne,zkrátka každý si udělá život takový jaký chce , někdo chce mimi v 15 někdo zas až v 50.....a necvím co je na tom nezodpovědný, kdyby to nechtěli nechají si to vzít,ale zachovali se mateřsky a nechali si to
-
4.9.2013 12:03
Jak tu píše spousta holek, je to prostě každého věc, jak si to kdo zařídí, tak to bude mít, ale na druhou stranu podobný případ řešíme teď přímo v rodině - můj brácha má 18 roků, teď nastoupil do 3. ročníku na učňáku, někdy v únoru si našel jakoby první slečnu se kterou má "vážný" vztah se vším všudy - úplně se do ní zaláskoval a pobláznil - na tom samozřejmě není nic špatného, ale teď v srpnu došli s tím, že prostě čekají rodinu. A nejvíc mě na tom jakoby vytáčí ten jejich nezodpovědný přístup, protože ta slečna si prostě řekla, že už ji nebaví chodit do školy (je jí 19) a že by ráda šla na mateřskou a o mimi se snažili už pár měsíců!!! Nikdo nechápeme, kam se poděl ten náš rozumný kluk, který chtěl jít ještě na nástavbu , chtěl cestovat, chtěl chodit pařit a sám ještě do nedávné doby tvrdil, že by dítě ještě nechtěl, i když má prcky rád, ale ví, že by ho nedokázal uživit a nemohl by mu dát všechno to co potřebuje. Jenže ta slečna je na to prostě zvyklá z domova, její matka jí měla v 18 a doteď nikdy nepracovala a je zvyklá se "živit" mateřstvím (má ještě další 4 děti a každé s jiným chlapem) - jak jsem psala na začátku je to každého věc prostě, neřeším to, ale na druhou stranu je mi bráchy jakoby líto, že on je opravdu teď tak zblblý, je jí úplně ovlivněný, kvůli ní dokonce i přišel o 3 brigády, protože ona chtěla aby byl pořád s ní, tak se začal chovat nezodpovědně a vyhodili ho, chodili spolu od toho února za školu a samozřejmě měl 4 neklasifikované předměty, takže ani nebylo jisté, jestli do toho 3. ročníku půjde... já nevím no, aby prostě jednou nebyl nešťastný, ale to asi stejně nijak neovlivním, jenom mě to prostě zaráží no. Už jsem nad tím dost přemýšlela, protože jinak to mám stejně jako tazatelka - já jsem chtěla miminko už strašně dlouho, od 15 let jsem četla pravidelně Maminku, ale nikdy bych si ho nedokázala představit přivést na svět, když bych prostě neměla kde bydlet, byla závislá na rodičích, neměla hotovou školu atd., dokonce jsem z toho měla i strach, když jsme spolu začali s přítelem spát, protože jsem byla ve druháku na gymplu, že kdybych prostě otěhotněla, že bych to malé milovala, ale nedokázala bych ho zajistit tak jak bych chtěla... a proto jsem si prostě počkala na pro nás vhodnou dobu - je mi 22 - mám 2 roky odpracované a taky jsem teď dodělala bakalářské studium, máme kde bydlet, s přítelem jsme se vzali no a i když z peněz mám pořád obavy, protože člověk nemá nikdy jistotu, tak doufám, že se o miminko dokážeme finančně postarat. Nevím co ty holky k tomu dneska vede, asi je taková doba, že prostě rodiče se dětem moc nevěnují, nepodporují je, nerozvíjí jejich zájmy a ony pak asi neví, co vlastně chtějí, nemají žádný cíl nebo já nevím prostě. Můj závěr z toho je takový, že já se budu své děti snažit k něčemu vést (k zodpovědnosti), budu se snažit se jim věnovat a zajímat se o ně a podporovat je a i kdyby za mnou můj budoucí syn v 18 letech s tímto přišel s čím můj brácha, tak prostě budu vyžadovat, aby mi teda řekl, jak si to všechno představují - přece když dokáží udělat rozhodnutí o tom, že chtějí mít dítě, tak musí mít i přesnou představu o tom, jak ho tedy budou chtít zabezpečit.
