Cesta za našimi miminky :)

 S manželem jsme se poznali v roce 2012, dneska slavíme sedmé výročí našeho seznámení. :) 

 Za rok jsme se vzali a začali řešit možnost, že by nás doma mohlo být více. Manžel už sice prcka měl, ale společné miminko jsme chtěli. Takže jsme se do toho pustili.

 Měsíce utíkali a pořád nic. Když jsem navštívila svojí gynekoložku, řekla mi, že mám nejspíše neprůchozí vejcovody a pár dní na to jsem podstoupila laparoskopii. Prý jeden vejcovod byl trošku zúžený, ale to na sále napravili a teď už to půjde hned.
 
No...ani náhodou. Jeden měsíc, druhý, třetí... Navíc cyklus si dělal co chtěl, takže třeba dvoutýdenní zpoždění u mě bylo normální. Až po osmi měsících, kdy jsem si po týdenním zpoždění udělala test jsem na něm našla //.

 V šoku jsem šla za manželem a test mu ukázala. Zapomněl chudák dýchat, ve tváři se mu vystřídaly všechny možné barvy a poté mě málem umačkal. Dva dny na to jsem šla k doktorce a byla jsem v pátém týdnu, takže se ještě dva týdny čekalo na srdíčko.

 Těhotenství až na to, že mi bylo pekelně do konce prvního trimestru špatně probíhalo úplně v pořádku. Akorát kolem třicátého týdne mě doktor strašil předčasným porodem, kvůli hodně zkrácenému čípku.

 Čtyři dny před termínem mě v noci vzbudily bolesti. Když se stupňovaly a byly pravidelné, tak jsme vyrazili do porodnice. V porodnici jsem si vlezla do teplé vany a bolesti ustaly. Na monitoru byly hodnoty kontrakcí něco nad sto, ale bolesti už žádné. Otevřená jsem byla na dva prsty, nic se nikam neposouvalo, takže nás dopoledne poslali domů.

 Nakonec jsem týden přenášela, než jsem nastoupila do porodnice na vyvolání porodu. Po napíchnutí oxytocinu jsem začala během chvilinky cítit nepříjemné stahy, ale úplně bez bolesti. A z ničeho nic začaly padat ozvy. 50, 30, 16, červený otazník. Sestra zběsile sondou jezdila po břiše, doktor utíkal někam volat. Během půl minuty byl u mě primář, rychle mě vyšetřil s tím, že miminko se dusí na pupeční šňůře a těhotenství musí být rychle ukončeno. Nastal chaos.

 Manžela rychle sestra navlékala do toho jejich obleku, další dvě mě rychle chystaly a během snad ani né tří minut jsem byla na sále. Jelikož mě před nástupem na vyvolání ještě doktor poslal na oběd s tím, že času je dost a já si hezky dopřávala indiánky v nemocniční cukrárně mi napíchli spinální anestezii.

 Super anesteziolog si se mnou povídal a během chviličky vykouklo na svět naše štěstí. Krásná, uplakaná a hlavně zdravá holčička. Tak a jsme rodina. :)

 Jenže čas neúprosně běží a našemu zlobidlu už loni odbyly čtyři roky. Rozhodli jsme se proto, že už je čas pořídit si druhý uzlíček.

 A opět odbyl první měsíc, druhý i třetí a ono nic. Tak jsem se vypravila ke gynekologovi, tentokrát k tomu, ke kterému jsem chodila jako těhotná, protože se na těhule specialuzuje. Cyklus mám pravidelný plus mínus dva tři dny. Dle ultrazvuku je vše v pořádku, jen mám mírně zakloněnou dělohu a jediné riziko je u mě jizva po císaři a možnost anovulačních cyklů. Byl mi doporučen Inofolic, manželovi Folandrol a manželské povinnosti co dva dny. :D Mám se přijít ukázat až v květnu, kdy se mám na 12-14. den cyklu objednat na ultrazvuk. A prý mám přijít už těhotná, ať se mnou nemá moc práce. :D

 Doufala jsem, že už se mohlo zadařit v tomle cyklu, ale nic. Testy negativní, perioda mě potrápila a přišla o den požději. Trvala pouze necelé tři dny, což mě trošku zmátlo. Takže dneska jsem 4. den cyklu a začínáme nanovo. Snad se konečně zadaří. :)
17.03.2019 1:03:24
Emoce:
Komentáře:

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.