Deníček dítěte: Viktorie

Narodila se mi holčička jménem Viktorie

19.8. v 11:35

Měří cm a váží 2610,00 g
Porod byl přirozený na sále ,
probíhal v porodnici Nemocnice České Budějovice, a.s. a trval 515 minut

V sobotu ve 23:00 se ozvala tupá rána. Premýšlela jsem, co tam Viki udělala, že to takhle nahlas luplo. Po nějaké chvíli jsem se převalila na druhý bok, abych slezla z postele a došla si na záchod. Nezastavitelně vytékající voda mě po chvíli váhání ujistila, že jde o plodovku.

Do porodnice jsme dorazili kolem jedné v noci. Nedařilo se při příjmu natočit monitor, tak jsem musela i vlnit bokama, ale malá spala jako dudek. Po hodině mě přesunuli na čekací pokoj.

Kolem třetí začaly kontrakce a hned skoro po pěti minutách a trvaly cca 30-50 vteřin. Prvních asi 25 kontrakcí jsem stopovala přes aplikaci. Přišly mi dost silné. Nedalo se při nich sedět ani ležet, takže jsem chodila po pokoji. Každou hodinu mě chodily kontrolovat ozvy.

V sedm mě vyšetřila PA, zaradovala se, že už jsem otevřená na volnější 2 cm a ať si dám na 15 minut sprchu. Po sprše mi zavedla klystýr a už mohl vyrazit manžel za mnou z domova.

Po klystýr další sprcha a po umytí jsem tam zůstala dalších několik minut, kdy mi sprchování bedra i břicho manžel a já mohla ťapkat a prodýchávat kontrakce.

Pak následovalo vyšetření na lůžku, kdy už jsem byla otevřená na cca 5 cm. PA mi nabídla něco do žíly na utlumení bolesti, že to nemá vliv na miminko, ale já si trochu odpočinu. Tak jsem souhlasila. Kontrakce mi přišly bolestivé stejně, ale dalo se mezi nimi klimbnout. A to bylo fajn. Nabrala jsem trochu sil.

Na lůžku mě různě několikrát polohovali (jeden bok, záda, druhý bok), otevřená jsem pak byla na 8 cm. Přišlo mi to málo, za tu dobu a námahu. Ale PA si trvala na svém, že mi jde porod krásně plynule.

Následovala opět sprcha, tentokrát jsem seděla obkročmo na míči a měla za cíl vyprázdnit močák. Na kontrakce jsem musela vstávat a držet se madel nebo sedátka a nakonec mě museli vycévkovat. Úplně plný močák a nešlo mi ho povolit normálně. Píchli mi do kanyly oxytocin na zesílení stahů.

No a už jsme se blížili do finále, jenže podle postupu, jak tlačit mi to nešlo. Za stehna jsem se nepřitáhla a v kontrakci tlačit byl najednou obrovský nezdolný problém. PA mě otočila na bok a trénujte si tlačení, alespoň dvě v kontrakci a zaberte pořádně.

Tak pořádně se mi to povedlo “v tréninku” jen jednou a byla to pro mě taková bolest, že jsem se rozvzlykla, že tohle dvakrát za sebou nedám. V tu chvíli jsem se nenáviděla za to, že teď můžu Viki ublížit, když jsem se nepřipravila na to jak tlačit a jak to asi může bolet. Když se nad tím teď zamýšlím, asi mi nejvíc vadila ta bolest dostat hlavičku do děložního hrdla k hrázi.

Dorazil doktor. PA mě otočila na záda, a šlo se do finále. PA mi mačkala na břicho, já tlačila břichem na její ruku protitlak, držela jsem se madel pod nohama, které tam pohotově na pokyn doktora nacvakal manžel a na dvě zatlačení v kontrakci popolezla hlavička k hrázi. Doktor mi opíchnul místo zamýšleného nástřihu, tak jsem ještě duchapřítomně řekla, že tam kousek mám křečák, ale teď mi opět dochází, že už ho musel dávno vidět.

No a po nástřihu přišla kontrakce ve které jsem musela třikrát zatlačit, aby malá vylezla ven. Tady mám trochu výpadky paměti, protože se mi začala blokovat kyčel, PA byla neústupná v počtu tlačení a já začala propadat panice. Manžel s nadsázkou že to teda zabalíme a přijedeme za týden. No a to mě nakoplo. Prostě není cesty zpět a musím to pro Viki vydržet, opakoval manžel. Takže jedna: už vidím hlavičku, jsi skvělá. Dva: hlavička je venku, naposledy a hotovo. Tři: zmákla jsi to. Slyšela jsem celou tuhle dobu jen manželům hlas. Ostatní jako kdyby tam nebyli. Brečeli jsme oba.

Pořád dokola jsem opakovala, jak je maličká a že jsem jí chudinku asi přidusila, ale nikdo mi to nepotvrdil. Prý sebou hned mrskala. Jenže jsem viděla, že byla celá fialová, že jí doktor držel za nohu hlavou dolů a pupečník snad přestřihli taky hned. Nevím, jestli to jen nebyly halucinace z toho, že jsem to na konci takhle vzdala. Jak jsem sobecká.

Malou přenesli na vyhřívané lůžko, očistili a do mě se po odchodu placenty dala zima. Na šití mi dali Viki mezi prsa, že mě zahřeje dost. To byla pravda. Doktor nám podal ruce, pogratuloval a odešel.

No a finiš na porodním sále v podobě zabalení porodních cest do asi padesáti vložek a pak přikrytí peřinou. Konečně sami, my tři. Zase jsem bulela. Výčitky ze selhání, jak jsem jí to mohla udělat. Vždyť je tak nádherná a dokonalá. Manžel mě pořád podporoval. Taky brečel, jak se rozplýval.

Postupně mi asi 4x za ty dvě hodiny chodila PA mačkat krev z břicha. Nakonec nám taky pogratulovala, Viki si vzala dětská sestra, mě převezli na šestinedělí a manžel musel domů. Nadstandardní pokoj se uvolnil až dneska, takže už se můžeme užívat všichni tři víc hodin a skoro jako doma než přes klasickou návštěvní místnost.

To je asi všechno :-)

320CAD03-58ED-4777-AC3E-095349BE9D24 5EC599F5-4990-4AC5-81C9-4DF3E560A51F
21. 8. 2018 3:41:01
Emoce:
Komentáře:

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.