Ahojky, každým dnem přemýšlím a debatuji s přítelem o společném žití. Za pouhý měsíc bych se ráda odstěhovala k němu do domečku (problémem je na mě závislá máma, tudíž mě necce pustit - druhý konec naší vsi= 5 min...).Tajně s přítelem kujeme, že bychom rádi malýho prcka. Chtěli bychom ale se snažením počkat do října. Beru HA a taky to nemusí zabrat hned. Příštím šk.roce budu už ve 4 ročníku a tak si myslím, že by to tomu nevadilo. Přítel ten se na to těší jako "malej kluk na cuml" a já taky tak.. Někteří si o mě výslivně myslí, že jsem tak trochu praštěná. V 18-ti mít dítě. "Nic si neužiješ" nebo "Zkazíš si tím život". Mě to vcelku nevadí. Jediný kdo mi dokáže na tváři vykouzlit upřímný úsměv je jakékoliv malé dítě. ANO, je to starost, závazky, žádné volno, ale já se na to těším, až budu mít na práci jen vše ohledně malého špuntíka, který bude spokojeně odpočívat, plakat a být slyšet na celý dům. Asi mi to jen málokdo věří, ale nezajímají mě nějaké zábavy, když jdu na ples jednou do roka, tak to bohatě stačí. Nu.. Teď jen čekat, jestli to v tom říjnu půjde či nepujde :)