Narodil se mi chlapeček jménem Adámek

4.5.2015 12:42

Měří 52 cm a váží 4010,00 g
Porod byl přirozený na sále ,
probíhal v porodnici Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov, a.s.

Byl to sakra boj, ale jsem maminka Tak jsem se konečně dostala k PC a mohu popsat ten "boj". Pravidelné bolesti začaly asi kolem 7 večer v neděli.. Byly po 10 minutách tak jsem si říkala že to "nic" není, že to občas tak mívám.. Kolem 8 už se ale zkrátily na 5 minut a já začala psát. S přítelem jsme si dělali srandičky, ale po 10 hodině byly po 4 minutách a na záchodě jsem zaregistrovala krev. Tak se jelo já si došla na záchod vzít si vložku a mamina s přítelem vzali věci. Bolesti byly jako při ms, tak jsem si byla jista, že je to ono. V porodnici mi natočili monitor a lehké kontrakce byly znát. Při vyšetření mi praskla voda (to bylo 23:45 ) a čekal mě tedy ještě jednou monitor. Dr řekl, že do rána budeme dva.. Uložena na pokoj asi v půl 1.. Do rána jsem se budila a počítala kontrakce, které se, bohužel, prodloužily na 8 minut.. V 7 ráno monitor, kontrakce po 5 minutách a otevřená pouze na 3 prsty. Už to bylo jauvajz.. Sestřička mi píchla nějakou injekci na uvolnění porodních cest a za hodinu mám jít na přípravku.. Tam jsem šla až po 2 hodinách, ale nevadilo to. Tam jsem dostala čípky (které mi nepomohli), přišel přítel a začal masakr.. Bylo kolem 11.. Kontrakce po 2 minutách a ani sprcha nepomohla. Už to byla krize, protože veškerá bolest šla do kříže a já "umírala". Seděla jsem na míči, držela se futra a žalostně prosila přítele, aby došel za sestrou pro něco na bolest.. Když jsem vyloženě až skoro brečela, objevila se sestra ve dveřích, že jdeme na sál.. Pruhy kolem břicha a bolesti po minutě, jenže jsem byla jen na 8 prstů! Takže se čekalo, ale už mě to nutilo tlačit, ačkoliv jsem nechtěla. Přítel byl se mnou a já, v zápalu boje s křížovými bolestmi, mu málem rozdrtila ruce Konečně jsem mohla tlačit!! Přišla doktorka a sestřičky mi ukázali co a jak.. Držet si nohy, hlavu k prsou a tlačit. Bylo toho už moc a já už nemohla.. Neřvala jsem, ale "vrčela" a to pěkně Pak jen slyším sestřičku jak mi povídá "maminko, už musí ven, přestává se mu tam líbit" a tak ze všech posledních sil jsem zatlačila a najednou pláč a miminko u moji hlavy. Tu bolest už jsem nevnímala a uplně na ní zapomněla. Jenže paní dr. ještě řekla, že bude šití.. Moje reakce? "a je to nutný?" "samozřejmě že je to nutné maminko".. No v tu chvíli se jí asi chtělo se smát Problém byl v tom, že museli zavolat na áro a museli mě uspat a to celkově, protože mě malej potrhal zevnitř i zvenku. Co jsem jim rozuměla, tak jsem měla/mám roztrhnutý svěrač.. Takže 3 stehy vevnitř a min. 10 stehů zvenku.. Ještě že existují kruhy Ale v narkóze jsem byla cca 20 minutek. Tatínek byl celou dobu s malým a když mě budili oba byli u mě a já byla dost šťastná, že je to za mnou. Byla jsem převezená na pokoj a večer mi byl přivezen i malej. Nemohla jsem věřit tomu, že ten obřík byl ve mě Ale byl to nejšťastnější den mého života <3