Tak pomalu ale jistě začínám propadat zoufalství.. Začíná mi připadat, že se Áďa chce prorvat skrze bříško místo toho, aby šel přirozenou cestou dole.. Jak jsem byla ráda, že mám jen malé jizvičky, dnes ráno mi bříško slušně prdlo.. Takže už to není "hezké" bříško, ale pěkně jizvaté.. No.. Dává mi zabrat uličník.. Každý kdo mě vidí z rodiny soudí, že mi bříško slušně spadlo dolu.. Já to jaksi nevnímám (vidím se zeshora nebo v zrcadle a nepřijde mi to).. Ale už aby šel, protože to noční "chrupání" v zádech mě vyloženě straší, že mi tam lupne naposled 
Jak Dr. říkal, že se už možná za týden neuvidíme, tak mi přijde, že se budeme vídat ještě dlouho.. Nechce se mu ven a maminku řádně prověřuje.. Přes den mě vyspat nechá, ale v noci chodím ob dvě hodiny na záchod (a vyloženě tam sedím jak pecka ).. Podle pověr to bude ale pěknej vlasáč, bříško mám chlupatý pomalu jak chlap a žáha mě spát nenechá :/ No ještě nějakou chvíli to budu muset přetrpět Už se ho ale nemohu dočkat, furt koukám na tu sbalenou tašku
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.