spíte s miminkem v posteli?

Ahoj,
podle mě to taky není žádné rozmazlování a zlozvyk. Přijde mi to právě moc hezký, jak už tu někdo psal, z jedné strany muž z druhé dítko... Ony samy začnou vyžadovat spát samy..
Sice čekám svoje první mimi ale spinkat bude s námi..a už se na to moc těším..

Já teda odsuzuji spaní miminka v rodiči v posteli, nevím proč, ale jsem toho názoru, že by mělo spát ve svojí postýlce a né u rodičů, za prvé je to nepohodlný pro mě - dávat pozor na mimi, aby ho někdo nepřilehl nebo něco, pak nemůže mít monitor dechu a navíc zlozvyky se těžko odnaučují, neříkám, s miminekm se pomazlit, ale v noci by mělo spát v postýlce...teď má dcera tři roky a občas nad ránem přijde, nevyháníme jí, ale spí ve svojí posteli....známá spávaly s malým od malička a ještě ve čtyřech letech se ho nemůžou zbavit, abych upozornil, tak už ani neví co je to soukromí v ložnici a to si myslím, že vztah taky potřebuje.....všeho moc škodí a to platí i o spaní miminka v posteli rodičů...

Ahoj, mám 3 děti a 1. a poslední spí s námi v posteli, prostřední jsem si tam také dávala a také jsem usínala při kojení, jenže u nás byla horzně neklidná a nedalo se s ní spát, u sebe spala krásně, takže spala u sebe (a její starší brácha s námi)..Nejak sama od sebe uměla i sama usínat-jako jediná z mých dětí. Po druhém roce, kdy už měla velkou postel občas přišla k ránu a ted´ v 5ti letech k nám jednou za čas přivítá-nevyháníme ji, ale nespí u nás klidně.

Z bezpečnostních a organizačních důvodů jsem však děti po půlroce naučila usínat bez prsa a ve vlastní postýlce, protože jsem nehodlala chodit spát s nima, po 1., případně po druhém kojení si dítě nechám-častokrát nevědomě-usnu, v posteli. Dceři teď bude rok a u mě spí moc krásně, klidněm vím, že by byla schopná spát i u sebe, ale užívám si ten pocit, když se probudím a je vedle mě..
Nejstaršímu se tak po čtvrtém roce povedlo poprvé spát ve své posteli celou noc, ale stále často chodil k nám okolo půlnoci-a všimla jsem si toho třeba až ráno při probuzení. Postupem času chodil sám od sebe čím dál míň a ted´ (bude mu 7) už dlouho-víc jak rok- nechodí prakticky vůbec, to už musí být, aby přišel. Každopádně děti jsme nikdy od nás nevyháněli-mohou přijít kdykoli-nezávisle na věku, ale mají svou postel a umí v ní usínat - a jednou, až k tomu oni samy dozrají, v ní prostě usnou a budou spát celou noc. Nemyslím si, že je to rozmazlování, ale naplňování potřeb dítěte a není nic krásnějšího, když z jedné strany mě objímá manžel a z druhé některé z dětí (ty starší už si většinou lehají ze strany manžela)...

My si malého, když byl malý jako např, ten váš, brali OBČAS. Ony se to ty děti hrozně rychle naučí a pak s odnaučováním (zlo)zvyků, které sme je vlastně naučili ( např. z naší pohodlnosti ) je horzný problém. Pár sme jich taky měli. Nyní jsou malému 3 roky, má svůj pokoj, spí ve své posteli, v naší rozhodně ne.

Malému je 19 měsíců, když se v noci vzbudí a nemůže usnou, vezmu si ho do postele. Ale jinak striktně trvám na usínání v postýlce večer i po obědě. Zrovna nedávno předváděl 3 dny po sobě obr scény, že tam spát nebude. Jsem za běžných okolností odpůrce fyzických trestů, ale lupla jsem mu tři na prdelku, aby měl k řevu důvod a je klid. Už ví, že když má neklidné spaní, může se s maminkou v posteli poňuchňat a i tam usnout, ale není to pravidlo. Teď ho budeme stěhovat do svého pokojíčku a jsem zvědavá, jak to zvládne. Takže si myslím, že když je to občas, není to na škodu. Ale jakmile to bude pravidelně a pak budeš chtít, aby spal v postýlce, bude předvádět obrovské scény. Oni jsou sice maličcí, ale strašně vyčůraní

Já si myslím, že problém nastává v případě, kdy dítě ve své posteli usínat nechce a nebude a vzteká se. Dokud ale nemá problém, tak si myslím, že na braní do postele není nic divného. Jste přece rodina, proč byste jako rodina nemohli spát. Ty taky pravděpodobně spíš v jedné posteli s partnerem a dítěti to přitom spousta lidí upírá s tím, že je to rozmazlování. Já to za rozmazlování nepovažuju, pokud pak nevadí přechod do vlastní postele.

Já jsem zastánecem hlavně toho, že každý má právo na svůj názor a každý může být správný, prtotože on to tak cítí. A neměl ba se člověk nechat ovlivňovat nikým jiným. Když sama cítím, že mi to tak vyhovuje, tak bych neměla koukat, jak se k tomu staví okolí. Ono časem člověk zjistí, že co člověk, to názor a "zavděčit" se všem stejně nejde, takže poslouchat jen sama sebe, případně samozřejmě partnerovi názory. A to platí o všem. Ono radílků se najde opravdu hodně.

Ahoj, mladší sestra byla naučena spát v posteli s rodiči odnaučili ji to až v 5. Ale taky semtam až se prcek narodí bude semnou v posteli

Tak já mám malou také 6 měsíců vedle sebe v postýlce. Večer mi usíná při kojení, takže jí přendám do své postýlky a v noci, když jí pak kojím, tak se mi i často stává, že sní usnu a vzbudím se až na další kojení. Pak zase putuje k sobě. Většinou si jí už ale k ránu beru do postele. Je úžasný se probudit a cítit malou jak je na mě nalepená a tulí se ke mě Myslím, že mi i manžel občas závidí, že se malá k němu netulí Je to věc názoru, někdo ani postýlku nemá a miminko má od
narození u sebe. Já si ten pocit chci užít dokud to jde, až budou děti větší už se to opakovat nebude.

syn se mnou spí v mojí posteli už od porodnice a vyhovuje nám to. Byla jsme po císaři a než jsem se v noci v nemocnici dostala k jeho postýlce když plakal, tak vzbudil půl oddělení. Vzala jsem si ho na noc do postele a nikdo o něm ani nevěděl. Přisál se když chtěl a vypsali jsme se tak krásně celou noc. Doma to bylo totéž, takže je tam se mnou a jelikož je plně kojený, tak mi odpadá noční vstávání. Je spokojený on i já a prospí krásně celou noc. Večer usíná u kojení, pak já vstanu a on si spokojeně spí dál. A tak je to u každého spaní, počkám až usne, vstanu a on se už sám dospí jak potřebuje. Postýlku zná, bývá v ní před den, ale neusne v ní.
Každé dítě je jiné, kamarádky syn jí ve dvou letech řekl, že už s nimi spávat nechce a šel do svého pokojíčku. Já jako malá často chodila v noci spávat k našim, pak už to nebylo tak časté, až to ustalo úplně než jsem šla do školy.
Každý ať si to dělá jak mu to vyhovuje, mě to vyhovuje s malým mimčem v jedné posteli, neznám nic krásnějšího než se na toho andílka koukat ať už při kojení nebo při spaní.

Ahojky s námi náš syn teď 4 a půl roku spinkal od miminka,protože mi 2x přestal dýchat (lékaři tomu říkají syndrom náhlého úmrtí šla jsem se na něho podívat a spinkal v postýlce jako panenka ) a od té doby jsme ho měly v postely u nás a tak jsme si na to zvykly, že nám tam dneska už chybí má svůj pokojíček a už je to velký chlapík a chce spinkat sám nikdy jsme ho k tomu nenutily teď čekáme druhé mimi a to už do postele dávat nebudu pokud by byly opět problémy tak opět do postele nakluše já to neodsuzuji je to nádherné cítit toho drobečka malého vedle sebe jak krásně a klidně spinká takže za mě paleček nahoru

NEchce se mi číst všechny příspěvky, tak jen odpovím tazatelce. Dělej si to tak, jak uznáš sama za vhodné. Jestli Ti vyhovuje a líbí se ti mít miminko v posteli, tak si ho tam dej. I odborníci mají odlišné názory, někdo to dokonce doporučuje jako prevenci proti náhlemu úmrtí kojenců ve spánku, někdo je proti, tak si vyber. Syn jako malé miminko usínal v pohodě sám a do postele jsem si ho brala maximálně jen k ránu. Přesto teď v 5ti letech nerad usíná sám. Stačí sice, že sedím ve vedlejším pokoji, ale i tak. Třeba to budeš mít naopak a ještě rád ti půjde v nějakém věku do své postýlky a problém mít nebudeš. Vždy je to o tom, jak si to sama zařídíš. Kdybych nechtěla, tak bych syna taky "donutila" usínat samotného, ale samotné mi víc vyhovuje usínat s někým než sama, tak to jemu z tohoto důvodu taky nedělám. Za 3 měsíce se mu narodí sestřička a až trochu odroste, budou chodit spinkat spolu (doufám).

ahojky, my teda miminko ještě nemáme...ale taky nejsem příznivcem spaní miminek v posteli. Může se stát cokoliv, dítě nevědomky zalehnete, přimáčknete...Zrovna já jsem ve spánku putovní a kdybych prcka zalehla, tak bych si to asi neodpustila Navíc miluju spaní s přítelem, kdy se do sebe hezky, jak my říkáme, zapuzzlujeme a o to bych se nechtěla ochudit Na druhou stranu určitě je krásný pocit usínat po boku s miminkem, ale to bych si asi troufla jen na šlofíčka )

Synátor 4 roky usíná ve vlastní postýlce, ale musím ho cca 10 minut uspávat (někdy s ním ležím, někdy jen sedím a čtu pohádku), každopádně naprosto každou noc k nám do ložnice přeleze a ráno se budíme všichni na jedné posteli. Jako miminko s námi také sem tam spával, protože měl často rýmu a také jsem dlouho kojila i v noci. Můj názor je takový, že si to užívám co nejdéle, čím bude starší tím bude mazlení a blízkosti míň.

ahoj, tak malá spí s námi v posteli a spát bude, nevadí nám to... mně v porodnici říkali, že podle psychologů je to lepší, dítě je klidnější, vyrovnanější... já jsem s rodiči nikdy v posteli nespala a rodiče mě ani nijak zvlášť netulili, takže asi proto to tak chci... když chceme sex, tak jdeme prostě do jiné místnosti ( s našim velkým bytem si to můžeme dovolit ). já jsem PRO spaní s dítětem, jestli jednou změním názor, nevím, ale já s ní spím ráda, je klidnější a já kojím i v noci, takže je to i pro mě lepší.