je to hormonami nebo je to fakt? jak to máte v těhotenství vy?
Píšu anonymně,protože to tak chci,ale poslední dobou mě fakt štve rodina,štve mi jak jsou všichni chytrý,leze mi na nervy už jak ze všech stran slyšim různé názory na různé věci,jak bych co mela hlavne s miminem az se narodí,ale já mam přece svůj názor a proč mam pocit že každý chce abych se řídila tím co řiká zrovna on štve mi jak pro někoho je muj manžel ,,špatnej" ne špatnej jako špatnej,ale tím že neni podle jejich představ kort když mi daly samy hovno a ja jsem s nim spokojena a milujeme se,ano finance to neni uplne dobry ale kdo to ma dneska lehky? a je to snad i tak nase vec ne? ja nevim ale ted to pocituju silne a nevim jestli si to moc beru a cloumaji semnou v těhotenství hormony nebo to tak je,svího manžela se zastavat budu a jestli si nekdo mysli ze on je ten dokonaly tak je na omylu ale me už to nebavi poslouchat hlavne vycitky nejaky rejpani,nejradci bych se sebrala a odesla daleko aby me nikdo neotravoval svyma kecama...jsem normalni? jaky mate pocity vy v tehotenstvi? vnímate taky ruzny věci ted třeba jinak než v klasicky stavu? 
nebo si to moc beru?
Související články v encyklopedii
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
11.1.2013 5:48Jo,já to měla zas naopak.teď když jsem v tom,tak jsem ráda,že všeci kolem mě skáčou.ale je samozřejmé,že si nenechám do ničeho kecat.Má mamka mi vždycky říká
ělej jak mysliš.Ale taky si nechám od ní poradit.Každá rada je dobrá.A z každé si vyberu,co uznám za vhodné.
Ona ta rodina to nemyslí zle,ale taky musí vědět,kde jsou ty hranice. -
11.1.2013 6:52
Splaseny hormony v tehotenstvi jsou normalni. Nekdo to pocituje vic a nekdo min. Ja jsem zas treba naladova a kdyz se mi neco nelibi,tak se vztekam a pak brecim. Z financnich duvodu jsme se s pritelem prestehovali k mamce,ale je tady i jeji ex,co nechape,ze ho tady nikdo nechce. Mi se s pritelem kvuli nemu dost casto hadame a to jsme nikdy nedelali. Asi si vsechno taky moc beru,ale dite je moje a budu ho vychovavat jak ja chci a hlavne chci v klidu. Nejsi v tom sama. Od rodiny si ted drz odstup a radeji bud doma s manzelem. On je tva zivotni opora a rodina s nejakyma radama at se jde klouzat! Kazda si svym zivotem musi projit sama,tak at si nameles sama,kdyz to bude potreba. Nepotrebujes pak slyset: Ja jsem ti to rikala!!
-
11.1.2013 9:33
Vůbec se neboj, říct jim na rovinu, že to slyšet nechceš, že si to uděláš dle svého. Oni taky nechtějí určitě aby jim někdo říkal co mají a nemají. Je to těžký říct, ale dokud to neřekneš a neuděláš hranice, nebudeš mít klid. Pak bude třeba těžký, že s tebou nebudou chvíli mluvit a budou uražení, ale oni se uklidní a budou mluvit. Jen už třeba ne o těch tématech. Píšu z vlastní zkušenosti. Ziješ se svým manželem, tak musíš koukat n to aby vy jste byli v poho. Rodinní chytráci ti pak nepomůžou a neuvědomí si, že na tom měli podíl, kdyby něco. Mi Teď čekáme druhé a nikdo nic už nic neříká. Je třeba smutný, že s vlastní mámou mám tím pádem takový studený vztah, nemůžu se jí svěřit, to by totiž pak věděli všichni všechno a jakmile bych udělala náznak svěřování, hned to pochopí jako že jsem bezradná a začla by nám mluvit do všeho a jako že to pro nás dělá že chce a lidem by řikala, že MUSÍ, že nutně potřebujem pomoc. A kdyby ona něco potřebovala, já třeba nemohla, hned budou výčitky co vše ona pro nás. Takže si kažý hrabem n svém písečku radši. Dát na rady příbuzenstva, jsem buď svobodná a ještě u rodičů, nebo rozvedená. ale tak si to bohužel nastavila sama. A musím říct, že po stanovení hranic kam je pustím a kam ne mám pohodovější život. Např. se svatbou - všichni řikali co bych měla a koho bych měla pozvat, koho za svědka, jaký šaty, jaký závoj (máma mi skovávala svůj ze svatby!! mě se ale nelíbil!) já si jela svou, pak mi každý vynadal, ale JÁ sem řikala,proč si mě neposlechla...Tak jsem řekla já, že moje svatba a jestli nechtěj, nemusí chodit, vezmu si ho i bez příbuzných. Byl klid a přišli všichni samozřejmě.
Zakázala jsem i na mimi tenkrát kupovat, aby nebylo jak strašák, na nočník by ho dávali snad ve 4.měsících. A chtěli ze mě udělat neschopnou po příchodu z porodnice - aniž by se mě někdo ptal, vzala si máma dovolenou, že mi přeci musí pomoc s koupáním apod. abych věděla, co mám dělat aj. řeči. Naběhla v 19.h jak vítr - v 7 musíš koupat, kde máš vaničku apod. (jenže mimi už bylo vykoupané)Já se nedala, tak tam seděla naštvaná, druhý den zas! Zas jsem si vše udělala sama (a to já nejradši), manžel s těšil po práci na nás, jenže po příchodu domů sedí v obýváku tchýně a ne a ne se zvednout. Třetí den volala, že je za chvíli u nás, tak jsem jí řekla, že ne, chceme být sami - prásknutí telefonem. Za týden volala, že si kvůli mě vyplácala dovolenou a já pohrdám pomocí, tak jsem jí řekla, že tu si vyplácala kvlůli sobě - já jí neřikala že musí. Takže pak ještě ukliďnovat příbuzný? To ne.
Jsem se rozepsala No prostě - udělej hranice a nedej se!Je to tvůj - váš život.
