Ztráta tatínka
Ahoj, holky. Chtěla jsem se vám s něčím svěřit a případně poprosit o radu. Zemřel mi tatínek. Ze začátku to opravdu moc bolelo, nebyla jsem schopná běžných věcí. Všichni mi říkali, že to chce jen čas. Jenže už to jsou měsíce a ta bolest je stále stejná. Navenek chodím a usmívam se, ale uvnitř jsem zlomená. I když bych moc chtěla, stále s tím nejsem vyrovná. Pokud vůbec někdy.
Děkuju za odpovědi.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
11.4.2020 20:00Ahoj, Úplně tě chápu. Po dlouhé nemoci jsem před měsícem přišla taky o tátu a pořád to je hodně čerstvé, bolí to a hodně mi chybí. Pořád vzpomínám na naše společné chvíle, na to, co vše pro mě udělal, jaký byl. Nosím pořád v srdci tu lásku k němu a vím, že teď se o něj už nemusím bát. Vím, že je v pořádku a už se mu nic nestane. Tohle mě uklidňuje asi nejvíc. Nezasloužil si tu nesnesitelnou bolest a utrpení.
Rouzloučila jsem se s ním, ale pořád je se mnou. Je to těžké, ale ty momenty časem prořídnou a uvidíš, že zůstanou jen ty krásné, veselé, milé vzpomínky. Tatínek by to tak určitě chtěl. Opravdu tomu dej čas. Někomu to trvá dva roky, někomu deset, někomu nestačí jeden celý život. Držím palce, aby bylo co nejdřív líp. -
12.4.2020 7:54Ahoj, můzu ti říct ze jsem ve svých 11 letech stratila babičku. (Je mi skoro 16). Od té chvíle mě trvalo skoro 2 roky než jsem dokázala o ni mluvit a než jsem zvládla bez pláče vstoupit na její chatu. Do teď není den abych na ni nedomyšleným.. Chápu, že se trapis.. Je potřeba zaměstnat hlavu, chodit ven a hlavně nebýt sama.. Pokud opravdu to nezvládas, není ostuda si najít odborníka. A jestli si budeš chtít psát.. klidně mi můžeš napsat.❤️
Přeji ti hodně sil!
za pár měsíců to bude pět let co mi umřela maminka, bylo mi 27 a není ta bolest menší, každý den si na ni vzpomenu a často o ní mluvím, ztráta rodiče je něco co ani snad nemůže přejít