Stát se matkou
Ahoj děvčata,
s přítelem plánujeme tak za rok a pů, za dva si pořídit miminko. Jasně, ono je to poměrně za dlouho, ale i tak mě přepadávají výkyvy nálad. V jednu chvíli se nemůžu dočkat, představuju si, jak bude vypadat, po kom z nás bude a co všechno společně zažijeme apod. A pak mě přepadnou pochybnosti, zda to zvládneme, jestli budu dobrá matka (zajímavé na tom je, že o svém příteli nepochybuji - věřím, že bude skvělý táta), bojím se, abychom neudělali nějakou zásadní chybu ve výchově nebo aby se kvůli naší nezkušenosti tomu dítěti nedej bože něco nestalo. Řeším tohle jen já a jsem padlá na hlavu nebo jste podobné myšlenky řešily taky? Nejhorší na tom je, že já si přeju miminko od svých 19 (je mi 24) a když mi můj přítel po tolika letech konečně sám od sebe řekne, že se cítí na to ho mít, tak mě to vyděsí... Jsem z toho nešťastná 
Holky, všem moc díky za podporu a vaše zkušenosti! Obavy mám sice dál, ale už si aspoň nepřijdu divná :)
Pokud máš takovéhle myšlenky a obavy, znamená to, že jsi zodpovědná a maminka budeš výborná !!!
tak to jsme na tom podobně. Taky tak za dva roky je v plánu. Můj se těší,já mám hrůzu. Už se potom v klidu ani ..pomalu nedojdes na wc.. Ale na druhou stranu si říkám že se těším, chci vychovat dítě a ne ty grázly co potkávám na ulici,když jdou ze školy nebo u mě v práci.. Myslím že nejsi jediná. Kamarádka nikdy nechtěla a pak ze dne na den úplně změnila názor... Já myslím že když je nám partner partnerem tak to bude fajn. Ale asi máme strach z toho,že nám někdo "vezme" ten náš život. Omlouvám se za chyby,píšu v mobilu T9
...pokud se cítíš být připravená být maminka a jediné obavy jsou z toho jaká matka budeš, tak si myslím že je to ok 
Je to pro každou ženu nová etapa života, není divné, že máš obavy....
Já už těhotná jsem, a mám taky takové myšlenky, bavila jsem se o tom s mamčou, babičkou. Prý se zbytečně jenom stresujeme. Prostě je to jenom a jenom naše a přítelovo miminko ničí jiný, milujeme ho už když není na světě. To bude asi tím 
Neboj budeš dobrá matka, pokud se na mimčo nevykašleš a budeš se mu dostatečně věnovat
Obavy jsou normální. A ty obavy během těhotenství budou ještě gradovat. Prostě to tak je. Mateřství je obrovská zodpovědnost, ale zároveň nesmírná krása. Myslím, že na to se ani nedá předem připravit Je hrozný rozdíl myslet na to, že budeš jednou mámou a pak mámou být. Ale až to přijde, prostě to zvládneš, stejně jako to zvládáme my, co už maminkami jsme )) A neboj, že se nebojíme. Za sebe musím říct, že mám obavy stále z něčeho, neustále mám o svého prcka strach. Ale to asi dělá mámu mámou ))
Ja si myslim, ze je to uplne normalni :] Asi kazdy si tim projde a zapochybuje. Ja napr. si s pritelem miminko taky mooooc preju, ale na druhou stranu premyslim jak to zvladneme financne a citove. Je silena doba a nikdo nikdy nevi co se stane. Ale jsou to jen normalni pochybnosti, ktere k zivotu patri a verim, ze az se nam miminko narodi, tak tohle resit nebudeme. To spis budou starosti aby si maly[a] nenatloukla nekde nos :]
My už se teď snažíme a tyhle nálady mě přepadají pořád. V jednu chvíli tak strašně moc chci miminko a v druhý mám panickou hrůzu z toho, že to nezvládnu. Ale na druhou stranu mnohem víc se nervuju, že se to třeba nepodaří vůbec, nebo to bude trvat několik let.
Myslím,že je trochu zbytečné nevovat se 2 roky dopředu....každá z nás určitě pochybovala,přemýšlela,ale na to je dost času,až bude ta otázka opravdu aktuální.2 roky jsou strašně dlouhá doba.... kdo ví,co bude
Odpovídat na otázku mohou pouze registrovaní příhlášení uživatelé.
Pokud nemáte k otázce co říct a pouze chcete poukázat na to, jak je otázka či tazatelka dle vás stupidní, odpovědi se raději zdržte.
Autorce dotazu se u každé odpovědi zobrazuje tlačítko "Potvrdit jako správnou odpověď". Kliknutím na něj označíte odpověd za správnou. Takováto odpověd nemusí být samozřejmě pouze jedna. Označení se projeví růžovým pozadím a malou tmavě růžovou květinou v pravém dolním rohu u dané odpovědi.
