Období vzdoru - Co dělat, když dítě zlobí?
Jsou tu maminky, které také zrovna zažívají období vzdoru? Naše dcera (2roky) jedním prochází a je to opravdu strašné. Jsou dny, kdy je zlatíčko. Sama si hraje, nezlobí, pomáhá, poslouchá na slovo. Pak jsou ale dny, kterých je víc, kdy dělá neustálé naschvály (schválně dupe, mlátí do televize, křičí...), scény, neposlouchá, poslední dobou kope do kocourů nebo je tahá za ocasy (dřív je mazlila a nijak je netrápila). Vůbec nevím, kde se to v ní vzalo. Nějaké vysvětlování nemá vůbec smysl, protože mě absolutně ignoruje a když jí dám na zadek (vždy po třech upozorněních), tak to s ní ani nehne. Dřív byla hodná. Teď je jako vyměněná a jsem z toho už zoufalá.
Jednou to vygradovalo tak, že odmítala jít domů, když hrozně pršelo. Byly jsme úplně promočené, ale ona odmítala jít. Pořád jsem se jí snažila vysvětlit, že dál jít nemůžeme, že musíme jít domů, protože jinak budeme nemocné apod. V ruce jsem navíc držela velkou krabici, takže se mi ji těžko bralo do náruče. Nakonec jsem ji drapla za ruku a táhla. Ta si ale lehla na zem a začala šíleně řvát. Já jsem to už nevydržela rozbrečela jsem se na ulici a prosila jí, aby toho nechala. Ve scénách pokračovala i v baráku. Nevím, kde se stala chyba. Chci, aby byla samostatná, protože se jí nemůžu kvůli domácnosti a práci na 100% věnovat. Nechci, aby na mě byla závislá, ale aby si uměla sama najít zábavu. Když ale mám čas, tak se jí samozřejmě věnuju. Blbneme, hrajeme si, jezdíme často na výlety. Nevím co se to s ní v poslední době děje. Teď navíc pořád na mě volá "mami" a když na ní kouknu a odpovím jí, tak pořád pokračuje. Ze začátku jsem to nějak nevnímala a spíš mi to přišlo roztomilé, ale teď už z toho šílím.
Jedna paní mi říkala, že její dcera byla taky hrozně zlobivá v tomhle věku, ale co vyrostla, tak je z ní hodná holka. Jaké máte zkušenosti Vy? Je to opravdu jen takové období? Já jsem z toho vážně už zoufalá a nevím, co dělat. Chce se mi při každém jejím zvýšení hlasu brečet zoufalstvím.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
11.8.2017 7:34Prvni vec, dite neni pes, aby poslouchalo na slovo.
Obdobi vzdoru je prirozene, dite bojuje s emocemi a musi se naucit je šikovnější zvládat. Podporte ji! Koukejte,.co zachvatum predchazi, uznejte pocity: napr. Vidim, ze jeste nechces jit domu, to chapu. Venku je dneska nadherne, taky.bych tu nejrdsi byla cely den, ale ja musim jeste uvarit, atp. Zkuste se domluvit (ale domluvit s ni, ne ze vy vydate rozkaz v kabatu radoby dohody). A zkuste zjistit, co by ji pomohlo. Moje dcera kolikrat rekne, ze potrebuje plakat. Kdyz jsme doma, sednu si k ni, reknu, ze to chapu, ze taky obcas potrebuju vyplakat se a ze tam jsem s ni a az me bude potrebovazt, at mi rekne. Kdyz potrebuju dojit domu, reknu ji, ze totez, ale dodam, ze potrebuji jit domu, abych mohla dat varit obed a ze si muze poplakat doma. Kdyz clovek najde, cp je trapi a pochopi je a podpori, vztekani je vetsinou hmed pryc -
11.8.2017 10:21
a proč ji nevezmete k úklidu domácnosti s sebou a nepracujete spolu?
děti chcou dělat to co rodiče a když ji vytrvale odkládáte, přestane ji to bavit a připadá si odstrčená. navíc při úklízení, nádobí ap. se zároveň naučí a odkouká spoustu věcí co se jí budou do života hodit
navíc děti většinou zlobí proto, že jim chybí láska nebo se nudí. my jim lásku dáváme jak umíme, ale někdy je potřeba najít jiný způsob u nás na tohle pomohla knížka "Děti a pět jazyků lásky", mimochodem tam je i přímo část věnovaná jak dítě naučit zvládat jeho vztek. -
10.8.2017 20:32Uplne vas chapu, mame za sebou hned nekolik obdobi vzdoru ( s jednim ditkem 😀). Ta bezmoc je hrozna, zbit ji nechcete a proste nevite, co s ni. Me se nakonec nejvic osvedcilo udrzet se a za zadnou cenu nekricet, to vse jen zhorsi. Takze 3x upozornit zvysenym hlasem a pak jsem ho proste chytla a pokud bylo treba, tak ho z toho obchodu proste odnesla. Doma jsem ho chvili silou drzela na kline, houpala a delala pss pss, dokud se nezklidnil. Pak teprve ma cenu neco vysvetlovat resp. Snazit se zjistit, proc musel byt takovy cirkus.
Je to o nervy, uplne to "vyresit" asi nejde, nakonec ono je potreba, aby si tim dite proslo, ale i tohle obdobi prejde
u nas se to do 4 let zopakovali nekolikrat, nicmene se uklidnuju tim, ze chytre deti vice "vzdoruji" a obdobi vzdoru maji opakovane (dle detske psycholozky..😀) -
10.8.2017 21:15My to řešíme u mladší dcerky. Je to dubová palice a zkusili jsme snad všechno včetně nářezu, se kterým spíš nesouhlasím. Provokuje, někdy se nás nebo ostatní snaží uhodit. Nově se snaží kopnout, bůhví kde to viděla (asi ve školce). K oběma holkám jsme přistupovali stejně, starší je kliďas, netvrdím, že občas neuhodí, ale dlouho jí to bylo cizí. Mladší je rarach a každý týden kontroluju jestli ji ty čertovské rohy náhodou neraší. Nejvíc nám funguje počkat, nemluvit na ni, nechat vyvztekat, držet se stranou, najednou přehodí vyhybku a tváří se jako když se nic nestlo. Pochopilně mi ale často rupnou nervy, ne vždy si lajznu poodejít dost daleko nebo prostě není čas. Na každé dítě platí něco jiného. Obrňte se trpělivostí a zkuste najít ten správný klíč. Je to o nervy.
-
10.8.2017 21:29
Hrozně dobře se to radí, návod mám zmáklý, ale stejně mi nějak nejde se podle něho chovat. Jsem těžký cholerik, ale třeba to bude tobě fungovat. Dítě to nejčastěji dělá z touhy po pozornosti. Mému nejstaršímu synovi teď podruhé přibyl sourozenec, tak si to prožívám opět. A to jsem si myslela, že když je zase o něco starší, tak to bude lepší. Kdeže, je akorát vynalézavější
Všeobecná rada je nechat vyvztekat, otočit se zády nebo odejít z místnosti, pokud to jde. Můžeš říct, že na takovou vzteklinu ty se dívat nebudeš a nevšímat si jí. Až ji to přejde, tak naopak jí věnovat pozornost naplno třeba 5 minut, aby pochopila, že být hodná je pro ni výhodnější -
11.8.2017 21:09
Podívej se na NEVÝCHOVU a pochopíš...
