Druhé dítě ANO nebo NE
Poraďte mi maminky, prosím. Jen jsem se oklepala z porodu a zajeli jsme koleje, tak přemýšlím zda jít do druhého dítka. Ještě je sice brzo (malá má 5 měsíců), ale mě ta myšlenka pořád krouží v hlavě. Kájka je moc hodňunká, tak si říkám, že by to šlo. Jenže je tu to všechno okolo: penízky, prostor (máme malou 2+1), i na mateřské si přivydělávám a tak to dělám, když malá usne přes den nebo v noci. Nevím, jestli by to s dvěma prckama šlo. Pořád ty pro a proti. Myslím, že je lepší, když bude mít parťáka do života, ale mám strach, abychom to utáhli. Prosím písněte, co třeba vás ovlivnilo v rozhodování. Ať už pro další dítko, nebo mít jedináčka. Díky moc.
Související články v encyklopedii
-
Být matkou je také zaměstnání
Mateřská
Stanete se matkou a chcete vědět, na jakou peněžitou pomoc v mateřství máte nárok? Zjistěte si podmínky a vypočtěte si svou mateřskou.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
1.2.2014 19:00Taky mě to tak přepadlo. Osobně jsem čekala alespoň až bude malýmu přes rok a bude chodit a bude umět i na nočník,aniž bych ho musela pořád tahat a přebalovat. Při představě,že jsem třeba v dalším rizik.těhu a nesmím nic zvedat (malej má už skoro 15 kg) nebo se budu muset s megabřichem tahat s malým nebo celkově něco dělat,to mě uplně odradilo. I když jsem i přes antikoncepci otěhotněla,myslím,že kvuli tomu neustálýmu tahání malýho v náručích jsem i snad potratila. I když toho bylo asi víc naráz né jen to tahání . Ale je to na tobě,jestli si myslíš,že to vzládne tak jdi do toho
samozřejmě nemusíš být těhotná hned první měsíc,ale co kdyby,radši bych chvilinku počkala a tak od toho roku bych začla minimálně 5 měsíční dítě ještě pořádně "nežije" to uvidíš až v 10 měsících +++ . -
1.2.2014 19:51já bych do toho šla ale trochu s odstupem.oblečení může zdědit po starším sourozenci,stejně tak kočárek, autosedačku a další no a prostor si myslím že kam se nacpe jedno dítě,nacpou se i dvě
osobně si myslím že je pro děti lepší společnej pokojíček než každý zvlášť. určitě se dá zvládnout i miminka takhle brzo po sobě ale když budou od sebe cca 2 roky tak to budeš snáz všechno zvládat,první už bude nejspíš bez plen a bude líp zvládat ti "pomoct" s miminkem (podat plenku,s maminkou si i pochovat atd.) a když se dítě takhle zapojí tak z mojí zkušenosti nežárlí na mladšího sourozence. věkovej rozdíl 2-3 roky mi připadá jako nejlepší ale každej se na to dívá jinak -
1.2.2014 20:45myšlenka je to krásná, ale myslím, že příliš časná. asi se ti stýská po tom, jak jsi ji cítila v bříškua opatrovala. cítila každý pohyb a těšila se na další kontrolu, sledovala rostoucí bříško.
jak ti malá začne běhat bude to o něčem úplně jiném než spokojeně ležící miminko. a možná nakonec budeš ráda, že za ní neběháš s velkým pupíkem. naše třeštidlov 16ti měsících je skoro schopný zbořit celej barák - ztrhnul na sebe stojan s kytkama, ohrádku stěhuje po celým pokoji, takže ani ta už není jistotou, že se nic nepřihodí, když jdeme ven pěšky tak ho kolikrát musím odněkud poponést, protože prostě zůstane stát a kouká a pak se rozběhne nevhodným směrem (silnice, pozemek za plotem,...).
počkala bych až aspon bude bez plínek, protože i to je zátěž pro tebe, takže tak do 2 let prcka si myslím, že je to vhodnější. -
1.2.2014 21:36Podle mě je třeba docela škoda přijít o peníze od státu, pokud jsou děti příliš krátce od sebe, i když, já sama také o ty peníze přišla (tehdy byla rodičovská dovolená pouze čtyřletá pro všechny a děti mám takřka po 2 letech), vůbec jsem tak nepřemýšlela, prostě jsem druhé dítě moc chtěla (ropzhodně se mi tehdy nechtělo čekat 4 roky) a přitom kluk mi dával dost zabrat už od narození, ale když mu bylo takřka 6 měsíců, menstruace stále nikde (i přes plné kojení jsem ji dostala), já se začla zamýšlet, co kdybych byla těhotná? Pak mě dokonce trochu zamrzelo, že nejsem. A od té doby jsem začala manžela pomalu zpracovávat na druhé, když byl synovi rok, tak jsem ho zdolala
..
Myslím, že to příroda krásně zařídila, že miminko se po narození probouzí tak nějak postupně a dává člověku postupně zabrat víc a víc, s batoletem je to pak fakt docela fuška (já si bláhová říkala, no co, horší už to být nemůže, ne? Ale může Až kolem těch 3 let to začíná být lepší a lepší, alespon u nás to platilo ve všech případech)..Já jak byla těhotná (najednou to na mě padlo, i když to bylo plánované dítě, jak to vlastně zvládnu?), tak jsem pak děkovala za každý další měsíc, kdy miminko setrváva v bříšku..Také jsem před tím nepomyslela, co by bylo, kdybych náhodou neměla druhé těhotenství tak pohodové (vlastně jsem si ani nevšimla moc stihnout, že jsem těhotná), možná nakonec díky tomu pozitivnímu myšlení pohodové bylo a já se mohla plně věnovat prvoprozenému..
Prvorozený měl pleny do 2,5 let přes den, takže jsem měla 2 děti na plenách a všeobecně nějakou jako pomoc jsem od něj nemohla očekávat, protože se hned začal stavět do role druhého miminka, nelámala jsem ho...a vyrostl z toho
(je ted´ hrozně samostatný a vyspělý, an můj vkus až moc, jsem zvědavá na pubertu...)
PS druhé miminko byl pravý opak syna, hodně spavé a velmi klidné, ale také se nakonec probudilo a byl to hukot...
Další dítě mám po čtyřech letech-je pravda, že jsem už rok po něm moc toužila, ale nemohla jsem přemluvit manžela (a původně mělo přijít také do 2+1, ale stal se zázrak) a to jsem si opravdu vychutnala, takže jsem nakonec moc ráda, že je až po těch 4 letech..Nikdy jsem nelitovala, že Ti první 2 nejsou od sebe daleko, jsem moc ráda, že jsem si tu zkušenost měla možnost prožít, ale už bych do toho znovu plánovaně nešla, asi stárnu nebo co? ..
Jak teď vidím na vlastní oči, věkový rozdíl mezi sourozenci nehraje vůbec žádnou roli..Rozhodně si rozumí a vyhrají si ti 2 mladší (stejné pohlaví, tak možna proto?) než prvorozený s druhorozenou..Prvorozený má sposta kamarádů a mladší sestřičky ho až tak nezajímají a mezi kamarády má i kluka ve věku nejmladší-i s tou si vlastně rozumí lépe, než se sestřičkou věkově blíže..Tím chci říci, že nízký věkový rozdíl nezajistí vůbec nic..
A co mě ovlivňovalo? Ta vnitřní touha po dítěti, nějak se mi právě nedařilo uvažovat moc prakticky..(myslím, že ta touha u mě vyplývá hlavně z potřeby zažít to vše ještě jednou od začátku..-prostě miluju to miminkovské období- a setrvat v oblasti, která se s dětmi rozkryla)...I po třetím dítěti se to dostavilo, už jsem myslela, že se toho snad nezbavím.., ale podařilo se mi to zatlačit jinými zájmy než dětmi a prací...(po 9ti letech doma jsem totiž konečně začala cítit, že už toho mám fakt dost-u někoho to přijde dřív, u někoho...) -
2.2.2014 10:43
Sourozenec je dobrá průprava do života, toho nic nenahradí
Osobně jsem neřešila jestli druhé dítě ano nebo ne, ale spíš kdy. Teď už ho máme, jsou mu dva měsíce, staršímu 2,5 roku, žijeme v garsonce a taky se to dá. Navíc náklady na druhý dítě takhle v začátku jsou téměř nulový, protože vlastně už všechno máme. Pokud nežijete vyloženě na hranici bídy, tak bych ty materiální věci až tak neřešila. Pro děti je mnohem důležitější láskyplné prostředí...
