Asi nemám slov.
Je konec, už definitivně. Popravdě cítím spíš úlevu, poslední měsíce byly hrozné, teď mě čeká stěhování do nového bytu, kde budeme s dětmi konečně v klidu a pohodě.
Je mi z toho smutno..
Tak a je hotovo. Rozešli jsme se už nějaký ten pátek zpět...rozvodové papíry jsme podali, ale dneska se manžel definitivně odstěhoval... Naštěstí jsme byli po tahání věcí tak unavení, že nebylo si...
rozchod jako dnes jsem nikdy nezažila, bylo to smutné, ale velmi si ho za to, jakým způsobem to udělal vážím. Dnešní noc nejspíš probrečím, ale změnit se na tom už nic nedá... a život půjde zase dál.....
I pres tolik sanci, co jsem mu dala, aby se nad sebou zamyslel, na nej nebylo spolehnuti a dal prednost chlastani... Od prosince bydlime s holkama sami. Snad to zvladnem...
Tak jsme tu krizi nakonec nedali.. Uz toho bylo moc, pry uz ke me nic neciti. No zivot jde dal..
Tak po dvoutýdenní krizi náš vztah nevydržel. Je mi to strašně líto, ale neumím prosit o lásku a být až na posledním místě. Nedokážu být bez něj, ale zároveň vedle něj, když se mě ani nedotkne, ani ne...