Je dnešní den magické datum???

Slýchávala jsem z okolí, jak na člověka může různými způsoby působit "magické datum". Nikdy jsem tomu nevěnovala pozornost. Prostě pátek 13-tého mě nechává klidnou a případné naňahňání dvojek v jednom datu mi taky nic neříkalo.
Až do dneška :-D .
Ráno jsem se klasicky vzbudila, pomocí mého nařízeného mobilního budíčku a řekla jsem si, že ještě 5 minutek pomůže mému mozku vzbudit ty lenochy neurony. Vstala jsem za 10 minuty (to je normoš). Jako vždy roztahuji závěsy, abych se podívala z okna, copak se tam venku za tu noc událo, ale závěsy se ani nehnuly. Říkám si: "Tak jsem asi málo zabrala, budu si muset dát džusíka na posilněnou...tak jsem zabrala a .... spadla mi konzole na hlavu i s milými závěsy. Místo každodenního ranního kochání se pohledem na protější prosklenou budovu mého zaměstnavatele, jsem hupsala v košilce pro štafličky a lezla jak debil znovu zastrčit konzoli do správné polohy a nasoukat závěs na kroužky. Další minuty proběhly v normálu, tak jsem vyrazila do práce. Do 9-té hodiny se nic dělo. Standardní pracovní ráno - kávička, noviny, rohlík se sýrem a klábosení o ostatními klábosnicemi . No a pak to začalo. Přestaly mi jít Excely, pak stávkovala pošta, k tomu se přidaly další systémy našeho věhlasného ústavu a pak mi počítač zdechnul.
Není nic příjemnějšího, než volat na IT podporu. Podotýkám, že jsem blondýna :-D. Náhodou byl kolega čaroděj IT milý a po restartu se v tom začal na dálku šťourat...no nic nevyšťoural. to už začaly padat PC i kolegyním a bylo to. Konečným proslovem IT čaroděje: "Závada není na Vašem přijímači" se se mnou rozloučil. Nicméně, PC se rozjel odpoledne, tak jsem něco málo stihla.
Myslela jsem, že po rýpání mé sousedkokolegyně: "Co bys chtěla, je 22.2.2012 a dvojky jsou hnusný čísla a když jsou takhle pohromadě, tak to stojí za prd", se již nic nestane, že už by to stačilo.
Šla jsem tedy na poštu s těžkým balíčkem. Funěla jsem jako lokotka. Vytiskla jsem pořadové číslo a vešla dovnitř. Lístek měl číslo 614 a na tabuli rudě svítilo poslední číslo 600. Valilo na mě ty svoje nuly, jako oči žába před bouřkou. Tak jsem si hrcla na sedínku a hačala. Lidé předemnou měli 20 balíčků, další si to vezl v nákupním vozíku, no paráda. A čísla ubývala ... jsem ráda, že jsem tam nebyla celé své krásné mládí :-D.
Když jsem se, odhlehčena od balíčku a provětranou peněženkou vybelhala z pošty řekla jsem si, že si udělám radost a koupím si za ten fajn den něco pěkného, nejlépe k jídlu..tak jsem se nakonec odměnila plněnými papričkami sýrem a zdlábla všech 15dkg...prý palí dvakrát..tak uvidíme zítra...ale to už bude 23.2.2012.
:-D